O práci s myšlenkovými mapami jsem se začala zajímat, když jsem je v jednom nejmenovaném obchodním centru v knihkupectví narazila na knihu Myšlenkové mapy od Tonyho Buzana. Ani nevím, proč jsem si ji koupila, ovšem to, co jsem si v ní přečetla, změnilo můj pohled na lidské přemýšlení a individualitu osobnosti. Hlavní změnu jsem začala pociťovat, když jsem sama začala učit. Nejtěžší na tom všem je dokázat, aby studenti opravdu pochopili, co se je snažíme naučit.

Umět nazpaměť všechny pravidla moc nepomůže, pokud nechápeme, proč se je učíme a k čemu je pak následně využíváme. Což přesně odpovídá situaci, kdy žák, který napíše gramatický test na 1, posléze nedokáže plynule mluvit z patra o ničem. A naopak ti, kteří dokáží komunikovat vcelku bez potíží, nemusí mít nejlepší známky s testů. Dalším motivačním důvodem byl můj mladší bratr, kterýsi nikdy nedokázal v hlavě srovnat učivo a nějakým smysluplným postupem se ho od začátku do konce naučit tak, aby si po tom pamatoval alespoň 10%. Všechno tohle mne donutilo se zamyslet nad otázkou, že všichni jsme lidé, ale přitom každý chápe třeba i jednu stejnou větu mnoha odlišnými způsoby. Jak se potom všichni studenti mohou učit ze stejné knihy? Pojďme se tedy podívat, jak se můžeme naučit to, co jsme nikdy nechápali, a jak vysvětlit ostatním něco tak, aby to pochopili globálně a ne jen částečně? Využití v praxi - Co jsou myšlenkové mapy Historie a vývoj učení a zaznamenávání lidstva Myšlenkové mapy reflektují přirozený způsob přenosů informací v našem mozku. Při začátcích písma společnost musela nastavit pravidla tak, aby se informace zaznamenávané od dob, kdy člověk vymyslel písmo tak jak ho známe my, mohly uchovávat v nějaké formě textu, která by byla všem známá a pochopitelná (kniha, spis s jasným směrem textu, seřazeným do odstavců, s kapitolami, nadpisy...)

Tohle byl před mnoha lety pro lidstvo hraničí objev. Ovšem v průběhu času se způsob, jakým uchováváme informace na čtení, zas tolik nezměnil. Dnes máme techniku, kde fakt, že je barevná, je nudný začátek všech jejích vlastností a na internetu můžeme do pár sekund vyhledat odpověď skoro na cokoli. Už se nemusíme biflovat složité definice zpaměti, protože musíme vrátit zdroj do knihovny, ale stačí si například na internetu najít obrázek, který nabízí možnost celý průběh pochopit lépe díky propojení s vizuálním smyslem = zrakem. Mechanismus učení „Problém je v tom, že informace naučená z knihy bez obrázků s jednolitým textem bývá často nepochopena úplně, tak jak by měla (a to zcela) a proces učení tím pádem není dokončen. To znamená, že problém není pochopen a celému procesu chybí vhled, což je objev kompletního řešení s odkazem na celkové rozvržení problému to znamená moment, kdy člověk náhle pochopí celek problémů díky pochopení jeho částí a zjistí, jak by se dal řešit. Tento proces pochopení též nazýváme aha zážitek. A právě vhled je podstatou správného pochopení informace a učení. Například učebnice přírodopisu pro 6. ročník obsahuje tuto informaci: „K zeleným řasám patří mimo jiné šroubatka a žabí vlas, které vytvářejí mnohobuněčné stélky. Tato věta je pro mnohé 11 leté děti naprosto nepochopitelná, protože z celé věty spolehlivě znají pouze slovo ,,patří,,. Řasy nevytvářejí kořeny, stonky ani listy. Takovéto rostlinné tělo nazýváme stélka.

Myšlenková mapa na toto téma by vypadala takto: Obrázek 1: Myšlenková mapa přírodopis Vysvětlení v čem je mapa jasnější: Například ukazuje přesně postup, jak vzniká stélka díky znaménku, plus které všichni znají a není to nová informace jako například slovo adice.