Proč se mi líbila ve škole nejvíc matematika?

Publikováno: 15. 7. 2016 Autor: Bém J.

matematika

Poznávaná látka se dá odvodit nebo zdůvodnit, na rozdíl od většiny ostatních školních předmětů. Nikdy jsem se nemusel v matematice učit něco o čem bych nebyl přesvědčen, že to tak je a že tomu mám pouze věřit.
Vždy mi dělalo potíže učit se zpaměti. V matematice se mi dařilo se tomu vyhnout. Stačilo vyhledat si poučku, vzorec nebo postup a podle něj postupovat při řešení příkladu. Pak následovalo počítání pro získání cviku a praxe během kterého vyhledávání postupně odpadlo a tak jsem se potřebné nazpaměť naučil nenásilně. Učil jsem se také o probírané látce mluvit. Nemusel jsem se učit zpaměti, pouze jsem slovy vyjadřoval myšlenku.
Učení v ostatních předmětech bylo obtížné tím, že bylo nutné se donutit zapamatovat si fakta, většinou aniž by měly systém a logiku. Získávání praxe v počítání příkladů nemá nic společného s obvyklým učením, učení pomocí počítání velkého množství příkladů se spíše podobá jednoduché fyzické práci. Ta bývá ohodnocena mzdou podle odpracovaných hodin. Podobně matematické dovednosti jsou úměrné času a píli, která se pro jejich získání věnuje.
Velmi brzy jsem pochopil, že při učení matematiky se musí přísně a důsledně dodržovat postup výuky. Nová látka se stane naprosto jednoduchou, pokud se zná dokonale všechna látka předchozí. Pak je možné během krátkého času spočítat co největší množství příkladů a získat potřebnou rutinu a praxi, aby se příští látka zdála opět jednoduchá a lehká.
Věděl jsem, že důsledným dodržováním zásad uvedených v bodě 4) mám jedinečnou šanci s minimální námahou vyniknout nad ostatními spolužáky, což se mi v ničem jiném nikdy nepovedlo. Velmi brzy jsem si všiml, že většina žáků nevěří v pravdivost nutných zásad výuky matematiky a nebo není ochotna na ně přistoupit.
Každá znalost získaná navíc mi může nahradit to, co zapomenu nebo spletu.