Člověk se vzdělává po celý život, v oblasti pedagogiky toto platí dvojnásob. Jako ryze neprofesionální jednání bychom mohli vnímat takové jednání, kdy osoba, která se za lektora označuje, není schopna a ochotna učinit nic pro svůj další rozvoj. Přípravu na výuku tedy nelze podceňovat. Ať již na základní škole či univerzitě – jednalo by se o prohřešek nejenom vůči vlastní osobě, ale především vůči studentům, nadto jejich zvídavost by tento nedostatek dříve nebo později odhalila. Detailní seznámení se s látkou, která bude v rámci přednášky probírána, a její následná interpretace, stejně tak entusiasmus pro danou oblast – to jsou předpoklady úspěšné výuky, která vede k duševnímu obohacení vyučujícího i studenta.

Oběma stranám jsou takto otevírány nové obzory, podněcující ke stále novým otázkám, na něž bude třeba odpovědi vyhledat – ať již díky rozho voru, četbě či praxi. Interakcí potom pedagog tyto nabyté poznatky předává dál, nezáleží na tom, zdali zvolí formu přímé promluvy nebo řečnických otázek.