Individuální přístup je o silné zpětné vazbě od žáka, kterou lze v klasickém vzdělávacím systému zajistit jen v omezené formě. Ve škole není prostor na to, probírat látku s každým zvlášť a zjišťovat, čemu přesně nerozumí. Zvlášť matematika, fyzika a informatika jsou na pochopení obtížné předměty. Navíc při dotazu učitele, zda žáci výkladu porozuměli, často raději řeknou, že ano, protože slyšet výklad ještě jednou by se pro ně rovnalo smrti nudou. Doučování umožňuje lektorovi rozpoznat, jak žákův mozek informaci přijal a může podle toho přizpůsobit výklad, jít na to jiným směrem apod.

Navíc se žák nestydí, že by se znemožnil před spolužáky. Lektor ho nehodnotí za výkon jako učitel. Naopak ho motivuje se mezerami zabývat. Často bývá student demotivovaný pocitem, že to, co se učí, je k ničemu. V takovém případě je ku prospěchu ukázat k čemu je daná látka užitečná v reálném světě a vzbudit ve studentovi zdravou cílevědomost.