Pro někoho umění, pro jiné zase sled několika čmáranic a nestálé opakování té jedné věty: "Jak tohle může být tak slavné, vždyť bych to mohl udělat i já."

A přesně o tom to je!

Mnoho studentů či žáků se nedokáží otevřít myšlence toho, že i něco tak na pohled jednoduchého v sobě může mýt skrytý smysl. Zároveň si často neuvědomují, že k rozluštění této záhady "Co tím chtěl básník říci" se často skrývá jen historický význam. Stačilo, aby motivací byla doba, ve které žili. "To bych nakreslil i já". Chcete vědět tajemství? Ano, máte naprostou pravdu. A ještě větší v tom, že kdyby jste to tehdy takto namalovali vy, bylo by to právě vaše jméno v učebnici dějin výtvarného umění! A proč? Protože ať už vy nebo jiný umělec s tímto konceptem jednoduše přišli jako první. To je celé. Bohužel, na skutečnost, že i naprosto nedokonalé dílo se může stát skvostem zapomínají i samotní učitelé ve školách. Většinou se jedná o ty, kteří samotní se o toto odvětví moc nezajímají nebo zajímají, ale mají v hlavě jistou představu perfektního díla, kterého by měli dosáhnout všichni. Nemyslím si, že bychom měli nechávat děti si čmárat beze smyslu pokaždé. Ale stačí jim jen po kouscích ukazovat, jak jinak dosáhli mnozí umělci své slávy, že v jednoduchosti je síla, jaké krásné a zábavné techniky lze použít. A hlavně, že chyby ve výtvarném projevu neexistují. Nejedná-li se o sabotáž dané práce, tak už jen fakt, že se jedná o výtvarný "projev" naznačuje subjektivní a originální pojetí každého ze začínajících umělců. Směrujeme, nenapravujeme.

Kdo totiž řekl, že zrovna ta naše představa je nejadekvátnější? Ukažme dětem, že v jednoduchosti je opravu síla.