Když si vzpomenu na první soukromou lekci, co jsem vedla, byla to docela hrůza. V porovnání s dneškem vidím, jak moc se můj přístup změnil, ale hlavně i kolik odborných věcí mi došlo, až když jsem je musela vysvětlovat po sté nějakému popletenému studentovi. Stačí třeba jen, když se vás sedmák ze základky bezelstně zeptá, proč jsou ty prvky v periodické tabulce zrovna takhle - proč jako není ten vodík úplně dole a proč hned za ním je helium a ne třeba železo? Odpověď protože prostě proto nebyla pro mě, ani pro něj dostačující. A tak jsem pak po nocích pročítala různé články o všech možných a nemožných vlastnostech prvků, jak se v tabulce mění a jak jsou naopak konstantní, až jsem přišla na tolik důvod, proč to tak je, že se mi z toho točila hlava. Co taková nevinná dětská otázka způsobí, že? Od té doby jsem mnohem vzdělanější v oboru periodicity vlastností prvků než kdy dřív! A tohle není je diný příklad, mám jich spoustu, stává se mi to nejen v chemii, ale i v biologii nebo angličtině. Takže doučováním se vlastně neučí jen moji žáci, díky nim se spoustu věcem učím i já a je pro mě pak mnohem jednodušší informace předávat dále.