Ať to hraje!

Ať to hraje!

Publikováno: 15. 1. 2017 Autor: Adam B.
Velmi často se setkávám s muzikanty, kteří se u hraní na kytaru snaží své publikum oslnit perfektně zvládnutou technikou, rychlými přesuny prstů a naučenými figurami. To není špatný přístup, ale podlé mého není také ten nejsprávnější, protože jse svým způsobem neúplný. U hraní na kytaru je totiž kromě technického zázemí a přesnosti velmi důležitá tvorba tónu. Tón tvoříme tak, že svým prstem tlačíme na strunu tak moc, abychom ji přitiskli až na některý z pražců (pro nekytaristy - pražce jsou taková políčka na hmatníku kytary; záleží, na jakém pražci a kterou strunu přitlačíme, podle toho kytara vydá požadovaný tón :)). Způsob dotlačení struny má obrovský vliv na tvorbu tónu. Když strunu stiskneme málo, tón je velmi plochý, dutý, nepřesnž nebo není slyšet vůbec (je stlumený). Když strunu přitlačíme moc, tón je falešný (většinou je posazený o něco výš než by měl být doopravdy). Kl íčem k úspěchu je strunu dotlačit tak akorát a uhodit do ní takovým způsobem, aby barva tónu byla přesně podle našich představ - to už pak záleží na nás, zda chceme mít zvuk více kulatý, zaoblený a plný, nebo spíš více ostrý, konkrétní a trochu i plochý. Existuje zde řada cvičení, jak tvorbu tónu vylepšit. Nejdůležitější je však tento tón svým vlastním uchem hledat, měnit dotisk prstu a uhození struny a...zase dál hledat. Je to opravdu o neustálém hledání a postupném nalézání toho správného zvuku. Cílem je zkrátka, aby naše kytara hrála to, co je v našem nitru, v naší představivosti a hudebním vnitřním citu. Ať to hraje! :)