Život autora

    Autory textů rukopisů nelze přesně určit. Mnozí poukazují na Václava Hanku a Josefa Lindu. Raději bych se věnovala jednomu z nich a podrobněji. Zvolila jsem Hanku. Dříve jsem totiž narazila na názor, že Rukopis královédvorský je spíše jeho dílem.

    Hanka se narodil roku 1791 v Hořiněvsi u Hradce Králové. Již v dětství ovládal některé další slovanské jazyky. V Hradci vystudoval gymnázium, v Praze filosofii a práva. V hlavním městě se spřátelil s Lindou a V. A. Svobodou a docházel na Dobrovského přednášky o slavistice. Ve studiu práv pokračoval ve Vídni. Jeho první článek pojednával o významu folklórní tvorby a vyzýval ke sběru českých písní. Hanka chvíli vyučoval na univerzitě češtinu. Od jisté doby se zaměřil hlavně na filologii a navrhl zavedení analogického pravopisu češtiny, který měl být účelnější.

    Hanka se neprávem zasloužil o slávu ve slovanských zemích díky údajnému nálezu Rukopisu královédvorského, který objevil ve věži královédvorského kostela roku 1817. Na mystifikaci obou rukopisů měl nejspíš největší podíl. Pravděpodobně je autorem lyrických básní RK. K padělání měl ovšem důvod. Bratři Schlegelové a Grimmové sbírali materiály pro sepsání evropských literárních dějin. U nás se nic významného nenašlo a Češi to vnímali jako ostudu především proto, že nemohli soupeřit s Němci. David L. Cooper také tvrdí, že RKZ inspirovaly mnoho českých vlastenců, takže si Hanka zaslouží také chválu. Ráda bych zdůraznila, že Hanka nalezl rukopis v pouhých dvaceti šesti letech. Pokud je autorem alespoň jednoho jeho textu, musel mít velký talent.

    Dva roky po nálezu se Hanka uchytil v Muzeu. Založil tam slovanské oddělení. Bohužel RKZ nebyly jeho jedinou falzifikací, v knihovně upravoval mnoho starých rukopisů. A nejen v knihovně. J. Dobrovský měl u sebe Hradecký rukopis, který nemohl sám vydat. Hanka mu nabídl pomoc, na poškozená místa ovšem doplnil své vlastní verše.

    Dalším nalezeným rukopisem byl Zelenohorský. Byl sice zaslán anonymně, ale již Dobrovský označil za autory Hanku a J. Jungmanna, později Lindu a následně opět Hanku. Hanka byl Dobrovským označen za padělatele i v případě nálezu zlomku Evangelia sv. Jana.

    Roku 1848 se Hanka zapojil do příprav Slovanského sjezdu v Praze. Ironií je, že roku 1857 dostal Sborník ke čtyřicetileté památce odkrytí RK. Následně ještě bojoval proti D. Kuhovi o pravost rukopisu a vyhrál. Zemřel ve svých sedmdesáti letech v Praze. Pohřeb, kterého se účastnilo dvacet tisíc lidí, byl považován za významnou součást mýtu o RKZ.

    Hanka psal mnoho různých žánrů. Zpočátku se zabýval např. anakreontikou, idylikou nebo popisnými básněmi. Po pobytu ve Vídni se zvýšil jeho zájem o lidové písně. Byl známý tím, že z písně vyňal některé z veršů a doplnil je svými. Přepisoval také ohlasové skladby, v nichž použil metodu montáže. Tzn. přeložené verše spojil s verši vyjádřenými vlastními slovy nebo verši nově vytvořenými. Sbírka Písně z roku 1819 obsahuje Hankova vrcholná básnická díla. Zajímavé je, že Hankovy skladby ve formě písní se zhudebňovaly a pár z nich dokonce zlidovělo (např. Moravo, Moravo). Hanka jakožto žák Dobrovského byl i jeho popularizátorem. Vydával jeho knižní práce, samozřejmě se svými úpravami. Například Hankova Mluvnice čili soustava českého jazyka je přepsaná mluvnice Dobrovského. Hanka se vyznamenal i jako editor. Do děl, které upravuje, zasahuje mnohem více než jiní.

                                                           Ukázka    

Pozn.: Existuje i moderní přebásněná verze.                             

„Nevzmožno nám déle žízňú tráti,

nevzmožno (nám) pro žízň vojevati;

komu zdravie, komu drah živótek,

tomu v Taterech milosti ždáti."

Tako řechu jedni, tako druzí:

„Trapněje shynúti žízňú meča;

v porobě nám bude vody dosti!”

„Za mnú, kto tak smýšle!", vece Vestoň,

„za mnú, za mnú, koho vy žízň trápí!"

Tu Vratislav jak tur jarý skoči,

Vestoňa za silně paži chváti,

die: „Prorado, skvrno křestan věčná!

v záhubu chceš vrci dobré ludi?

Ot Boha nám milosť ždáti chvalno,

ne v porobě ot sveřepých Tatar.

Neroďte, bratřie, spěti v pahubu!

Přětrpěchom najlutěje vedro,

Bóh ny sílil v rozháralé póldne,

Bóh nám sešle pomoc ufajúcím.

Zastyďte sě, mužie, takých řečí,

ač sě hrdinami zváti chcete.

Pohynem li žízňú na siem chlumcě,

smrt sě bude Bohem zaměřena;

vzdámy li (sě) mečem našich vrahóv,

sami vražbu nad sebú spáchámy.

Mrzkost jesť poroba Hospodinu,

hřiech v porobu samochtiec dáti šíju.

Za mnú pojďte, mužie, kto tak smýšle,

za mnú před stolec mateře božiej!"

Ide za niem mnostvie k kaplě světěj:

„Vstaň, o Hospodine, v hněvě svojem,

i povyš ny v krajinách nad vrahy,

vyslyš hlasy k tobě volajúcie!

Oklúčeni smy lútými vrahy.

Vyprosť ny z osidl krutých Tatar

i daj svlaženie útrobám našim;

hlasonosnú oběť Tobě vzdámy!

Potři v zemiech našich nepřátely,

shlaď je u věk a věky věkoma!"

Aj hle, na vznojeném nebi mráček!

vzdujú větři, zahuče hrom strašný,

chmúráše sě tuča po vsěm nebi,

blsky rázráz bijú v stany Tatar:

hojný přieval pramen chlumský zživi.

Zdroje:

Cooper, David L: Padělky jako romantická forma autorství. V Česká literatura, 2012

Lehár, Jan, Stich, Alexandr, Janáčková, Jaroslava, Holý, Jiří: Česká literatura od počátků k dnešku. Praha, NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008

Otruba, Mojmír: Václav Hanka. V Lexikon české literatury, Praha, Academia, 1993

Dobiáš, Dalibor: Komentář. V Rukopisy královédvorský a zelenohorský, Brno, Host, 2010