Knihy představují přirozený a přístupný materiál pro podporu výuky jazyků v raném věku. Jazyk zasazený do příběhu je dětem bližší a srozumitelnější než formální učení a memorování. Jak ale vybrat správně knížky, které dětem číst? Podle čeho se rozhodujeme, zda je knížka pro výuku jazyka vhodná? Co dá dětem nejvíc? Příběh bohatý na děj, dramatické zvraty, nečekaný konec? Důležité není jen jazykové zpracování, ale také samotný příběh a způsob, jakým je jazyk v knize použit. Roli hraje jednoduchost jazyka podle jazykové úrovně dítěte, opakovatelnost textu, přítomnost přímé řeči, rytmus, zvukomalebnost jazyka, ale i výskyt běžné denní slovní zásoby. 

Bob Barton a David Booth popisují roli knih v životě dětí jako přirozenou věc, jako lidé jsme od přírody naprogramovaní cítit potřebu vyprávět příběhy, naslouchat jim a předávat je dál. Příběh poskytuje dětem smysluplný živý kontext, který je vede k pochopení světa kolem sebe a k vytváření významů souvisejících s jejich vlastním životem. Díky vyprávění nebo předčítání se dítě symbolicky přenese do jiného světa a seznamuje se se životy druhých, což dítěti pomáhá zpracovávat vnitřní poznatky a emoce. Poslech příběhů podporuje rozvoj narativního myšlení a tím podporuje vývoj jazykových a myšlenkových procesů dítěte, směruje děti k osvojování událostí a vyprávění vlastních příběhů.

Jak tedy vybrat co nejpřínosnější knihy?

Při výběru musíme sledovat několik vzájemně propojených kritérií. Soustředíme se na to, aby jazyk v knize dítěti sloužil jako most k porozumění příběhu, a ne jako překážka.

• Jazyková přiměřenost: “I see a white cat” nebo “The little girl is sleeping”. Jazyk v knize musí odpovídat jazykové úrovni dítěte. Přehledně sestavené jednoduché věty a v nich přiměřený počet nových slov zajistí, že děti budou příběhu rozumět dostatečně na to, aby vydržely trpělivé a motivované, a aby je knížka nepřestala bavit.
• Opakování a předvídatelnost: “This is my ball. This is my bike. This is my doll” nebo “I am happy because... I am happy because... I am happy because...”. Když se slovní spojení opakují a zachovávají stejnou strukturu, děti si začínají části textu pamatovat, očekávat ho a spontánně ho opakují, což skvěle podporuje jazykovou produkci.
• Zvukomalebnost: “Tick-tock, tick-tock, goes the clock” nebo “Miss Polly had a dolly”. Dětem jsou přirozeně blízké zdrobněliny, rytmický jazyk, citoslovce a rýmy. Usnadňují zapamatování slov i vět, rozvíjejí fonologické uvědomění a podporují v dětech radost z příběhu.
• Dialogy: “Where are you? I am here!” nebo “Thank you so much! You’re welcome”. Přímá řeč přibližuje jazyk v knize reálné komunikaci. Děti se tak seznamují s běžnými jazykovými funkcemi, vnímají jazyk jako nástroj k dorozumívání a zároveň se připravují na skutečné jazykové situace. 
• Každodenní slovní zásoba: “I am tired” nebo “It is time to go outside”. Běžná slovní spojení pomáhají dítěti vztáhnout si příběh ke svému světu a jazyk získává konkrétní význam. Když dítě výrazy uslyší i mimo knihu, posiluje to jejich osvojení.

Knihy, které tato kritéria naplní, není těžké sehnat. Má je většina říkanek, písniček a básniček. Pokud chceme sáhnout přímo po knížce s příběhem, je potřeba se podívat i na děj. 

Lynne Cameron ve své knize Teaching Languages to Young Learners vysvětluje, že ne všechno, čemu říkáme “příběh”, je skutečně příběh. Abychom mohli text nazvat příběhem a předali přes něj dítěti co nejvíc, musí mít podle Cameron jistou strukturu. 

1. Úvod a představení postav: “Once upon a time there was a little girl called Little Red Riding Hood.”
2. Popis prostředí: “The forest was dark, deep and quiet.”
3. Představení problému: “On her way to her nanny’s house, she met a big bad wolf.”
4. Série událostí: “The wolf ran to nanny’s house.” “Little Red Riding Hood walked into her nanny’s bedroom.”
5. Vyřešení problému: “The woodcutter came into the house.”
6. Zakončení: “Nanny and Little Red Riding Hood were safe again.”
7. Ponaučení/lekce: “She promised to be more careful.”

Když příběh nabízí jasnou dějovou linii, srozumitelný problém a řešení, pomáhá dětem orientovat se v ději, předvídat vývoj a soustředit se na jazyk, který je do smysluplného textu přirozeně zasazen.

Žádná kniha, která je bezpečná, malebná a přiměřená jazykové úrovní, není špatná, ale když míříme na to nejlepší, co můžeme dětem předat, právě tyto struktury a kritéria nás navedou k těm nejvíce obohacujícím materiálům.