Před pár lety jsem si začal u jakékoli mé činnosti pokládat otázku - "Jaký má smysl?".

V rámci doučování mi tato otázka přijde obzvlášť zajímavá, protože bych řekl, že správná a všechny oblasti postihující odpověď by celé naši společnosti pomohla vidět ve vzdělání to důležité, to na co bychom se nejen my, lektoři/doučovatelé na této stránce měli věnovat a klást důraz, ale celospolečensky důležitější skupiny - učitele všech stupňů vzdělávání, MŠMT a další.

Vrátím-li se k mé původní otázce a mému zcela subjektivnímu pohledu na její odpověď, tak vzdělání (ať už si pod tím představujeme téměř cokoli) je předávání znalostí předchozích generací generaci nové za účelem jejího přežití a rozmnožení. Všimněme si zároveň toho, že ony fundamenty všeho živého co známe - přežití, rozmnožení jsou všude stejné a nezáleží, jestli se bavíme o lidech, psech či mých ob líbených surikatách. Právě při vzpomínce na ony surikaty se mi vybaví jeden dokument, kdy starší surikata ukazovala té mladší jak najít larvy mravenců v mraveništi (nebo co to bylo), si uvědomuji další věc a sice to, že budu-li žít ve společenství surikat, tak pro základní dvojici mého smyslu života mi bude k ničemu, když budu umět vyřešit diferenciální rovnici, ale nedovedu se efektivně hrabat v mraveništi a opačně v našem společenství.

Naše společenství podle mě nestaví na přímých (nebo spíše primárních) dovednostech - jak ulovit rybu (anebo jakoukoli jinou potravu:)), ale na těch nepřímých jako jak zkonstruovat letadlo, nebo raketoplán, jak se orientovat v říši zvířat, anebo jak efektivně řídit velké skupiny lidí zákony, případně jak vyřešit onu diferenciální rovnici (pro humanitně zaměřené, tyto rovnice např. řeší vývoj nemocí v populaci,vývoj populace dvou skupin (lovec, kořist) nebo trajektorie planet obíhajícich okolo Slunce).

Jak jsem se teď snažil naznačit, tak v oněch nepřímých dovednostech se nám, řekl bych, otevírá daleko pestřejší a rozmanitější škála věcí, které můžeme dělat a s tím v ruku v ruce rostou požadavky, nebo lépe nutné znalosti k jejich realizaci.

 Myslím si, že vzdělávání, tak jak si ho většina představujeme je cestou k dovednostem o kterých jsem výše psal. Mrzí mě, že u nás stále, řekl bych, převládá spíše touha po titulu/titulech ideálně získané cestou nejmenšího odporu a ne touha po informacích, znalostech a dovednostech, které jsou v naší společnosti zkutečně nepostradatelné a na kterých stojí naše prosperita je motivací, spíše menšiny.