Velmi často za mnou přicházejí zájemci o doučování, kteří chtějí zapracovat na správném používání časů v angličtině. Čím to je, že nám právě tato část gramatiky dělá takový problém? Je to jednoduše jiný způsob uvažování, jiné chápaní rozdílů v časech. A právě cit pro toto jiné vnímání je nutné si osvojit, pokud chceme fungování (jakéhokoliv) cizího jazyka pochopit.

Je pro mě zajímavé pozorovat, jak angličtina pracuje s časy. Nabízí totiž vyjádření rozdílů ve významu i tam, kde to čeština neumožňuje. Jak se ale tyto (pro nás neznámé) rozdíly naučit? Musíme se „nadrtit“ teorii nebo to jde jen s použitím intuice? Ideální je obojí. Možná jsem Vás trochu zklamala, když jsem napsala, že bez učení teorie to nepůjde. Existují sice přístupy, které jsou založené pouze na vystavení se cizímu jazyku (exposure to the language), kde se nevyučuje žádná gramatika. Tento přístup simuluje proces osvojování mateřského jazyka, které se stane jakoby „samo“. Z praktických důvodů ale není možné nasimulovat podmínky tak dobře, aby byla metoda úspěšná. Existuje i druhý extrém - pouhé vysvětlování, kdy se jaký čas používá a nekonečné drilování těchto pravidel. Výsledky ale opět nejsou příliš povzbudivé.

Ideální je tedy zlatá střední cesta. Naučit se pravidla používání časů a pak se co nejvíce vystavit jazyku. Mluvím tady o čtení knížek a článků na internetu v angličtině, o sledování filmů s anglickými titulky a dalších podobných aktivitách. Je ovšem důležité, abychom se vědomě zaměřovali na to, jaké časy se kde používají. Tímto stylem tak získáme onen cit, intuici, která nám bude do budoucna pomáhat při rozhodování, jaký z časů kde zvolit. Cesta je to dlouhá, ale rozhodně stojí za to!