Každý doučovatel stojí před otázkou, jakou komunikační rovinu a vztah od počátku nastavit. Je dobré si s žáky tykat nebo vykat? Jednoznačnou odpověď najdete jen těžko.

Preferuji tykání

Pokud se rozhodnete pro první z možností, hrozí několik rizik. Kamarádská úroveň komunikace se studentem se může zdát jako dobrá volba, ale najít ideální míru se každému nepodaří. Zejména u mladších žáků se snadno stane, že vás dítě přestane respektovat. Většinu studentů vede k odpovědné přípravě totiž dohled autority. Tykání je pro ně znakem kamarádství a "kamaráda" vnímají spíše jako příležitost na zábavu a odreagování se od povinností.

Na druhé straně se můžete setkat s žákem, který je zodpovědný  a sndněji mu ptá a diskutuje v uvolněnější atmosféře. To funguje zejména u starších studentů, kteří vás dokáží respektovat, a to právě i díky vašemu neautoritativnímu přístupu.

Preferuji vykání

Pokud jste typ doučovatele, který dává jednoznačně přednost vykání, mějte na paměti, že i tento způsob komunikace má svá pro a proti. I když jste sám začínajícím učitelem či ještě studujete, tak mladším ročníkům připadáte o dost starší. Je pro ně tedy přirozené vykat vám a nemají s tím problém.

Jiné je to ale v případě, když doučujete staršího studenta. Pokud jste téměř vrstevníci, vykání může působit povýšeně či jako vynucování si respektu. Student pocítí, že jste pro něj cizí osobou a na hodiny nebude chodit rád.

Dilema o přístupu učitele k žákovi je problem nemá jedno správné řešení. Učitel by se měl rozhodnou na základě povahy daného studenta, podle toho, jakým stylem komunikace se mu nejlépe přiblíží. Každý případ je totiž individuální, ale obecně platí, že pokud dokážete nabýt přirozenou autoritu poutavým způsobem výkladu a množstvím svých vědomost, tak oboustranný přátelský přístup výuce jen pomůže. Ať už vám student tyká nebo vyká.