Rád bych se v tomto článku věnoval vztahu učitele a žáka, protože si myslím, že to je zajímavé téma a mohu ho posoudit z obou stran.

Začnu trochu ze široka... v našem světe existuje celá řada teorií, jak by měla ideální společnost vypadat, tyto teorie jsou typicky zastoupeny ideologiemi jako komunismus, kapitalismus, liberalismus, anarchismus...

U jakékoli otázky na toto téma bychom si podle mě měli položit otázky "Co je našim cílem?", "Jak těchto cílů dosáhnout? a další. Bavíme-li se o snaze maximalizovat úspěšnost našeho druhu, bavíme se podle mě o zvýšení životní úrovně, delší průměrné délce života a tak dále.

Další důležitou roli podle mě hraje otázka "Proč jsme jako druh úspěšní?" protože potom to můžeme zlepšit - Představte si, že byste levhartovi zavázali nohy. Co by se dělo? Patrně by zemřel, jelikož by nic nemohl lovit. Co by se stalo kdybyste orlovi zamezili v letu? - opět, zemřel by.

U jakéhokoli druhu je třeba zjistit v čem vyniká, díky čemu nevyhynul a co ho dělá úspěšným. Přemýšlím-li o lidech a o důvodech jejich úspěchu, myslím si, že důvodem naší úspěšnosti není (aspoň ne primárně) naše rychlost běhu, zrak nebo síla, v tom nás kdejaké zvíře předčí. Myslím si, že touto naší evolučně nejdůležitější vlastností je intelekt a prosím, nemyslím IQ, nemyslím všelijaké testy nebo něco podobného. Mám na myslí intelektuální, abstraktní kreativitu každého z nás, která se může realizovat namalováním obrazu, napsáním básně, opravy motoru auta anebo cokoli jiného.

Právě tyto činnosti lidské tvořivosti nás přivedly ke schopnostem zacházet s ohněm, zemědělství anebo přeplout moře a právě tyto vlastnosti nás odlišují od zvířat. Vrátím-li se k mé původní otázce co by mělo být našim cílem, tak docházím k závěru, že bychom se měli snažit tyto lidské vlastnosti, které jsem zmínil maximalizovat a podpořit Systém vztahu lidí ve kterém žijeme by se této maximalizaci měl uzpůsobit.

Co v naší nynější společnosti tyto mé kvality brzdí?

Mohu vzpomenout na svou roli studenta, kde jsme měli hodinu dějepisu a můj spolužák začal diskutovat s profesorem, měl jiný postoj a snažil se racionálně a bez emocí vysvětlit svůj názor. Po velice krátké rozpravě se můj profesor naštval a řekl, že studoval vysokou školu, že má titul před jménem a můj spolužák ho nemá a tímto ukončil diskusi a prohlásil se za toho, kdo má pravdu (jelikož studoval VŠ) (tento příklad je extrémní, ale může se projevovat v mnohem mírnějších formách útlaku, který má ale taky vliv). Podle mě je přesně toto tím problémem, jak mohu přemýšlet tvořivě a originálně když existuje formální autorita, před kterou musím držet hubu a krok?

Nemohu a proto si myslím, že vztah učitele s žákem by měl být přátelsky, oba by se měli vzájemně respektovat a vážit si jeden druhého. U učitele to je podle mě mnohem větší zodpovědnost - kolikrát může dostat pocit, jak je jeho student hloupý, tupý, ignorantský jelikož nemá takové znalosti jako on, ale tu by právě měla vstoupit jeho pokora, která by mu měla připomenout ho samého a to, že nynější schopnosti, kterých nabyl právě takovýmito chybami, které kdysi dělal.

Myslím si, že v Česku tu stále je zápach posttotalitních postojů, které vyzdvihují autority, které by měli určovat kdo má co dělat, jsem ale zároveň šťastný, že jakoby se tento puch vytrácí, pomalu a nepatrně, ale přeci. Vzpomenu na naši hodinu ZSV, kde celou hodinu diskutujeme a když končíme, můžeme se domluvit s naší paní profesorkou na dobrovolných hodinách, toto je podle mě směr, kterým by se mělo naše školství ubírat - vztah učitele s žákem by měl být vztahem rovného rovným, právě v takovémto prostředí rovných lidí se může tvořit kreativita, tvořivost a jedinečnost každého z nás.

V závěru mého příspěvku bych se ještě rád vyjádřil k jedné věci - respektujme se. Každý z nás je jiný, ale to by nemělo být důvodem k tomu abychom se k sobě chovali jinak kvůli těchto rozdílů. Bude-li existovat jakákoli forma vyčlenění - rasismus, homofobie, transfobie, vyznání nebo pohlaví, nebude se moci daná skupina lidí realizovat jako zbytek a opět dojde k nenaplnění jejich kvalit o kterých jsem psal výše.

Jak docílit toho, aby systém mimo školství tyto kvality podporoval? To je už můj politický názor :)