Tu frázi jsme každý slyšeli tolikrát, že se nad ní už ani nepozastavujeme, bereme ji za daný fakt. Já si troufnu tento zanesený princip trochu poupravit.

Už od mala se ve mně vzbouzela hluboká zvědavost a fascinace tou podivnou šifrou, které říkáme cizí jazyk, angličtinu jsem se začal učit již od druhé třídy, kdy jsem se zapsal na školní kroužek, který nezvratně ovlivnil mé uvažování a odstartoval zálibu v jazycích, která mě pohání dodnes. V pozdějším věku jsem si teprve začal všímat, jaké plody toto vědění přináší a co víc, jak moc se mé uvažování začalo lišit od uvažování mých vrstevníku, kteří stejnou cestou nekráčeli.

Mezi studenty všech původů často pozoruji dvě od sebe zásadně odlišné skupiny - ty, kteří vědomosti nasají a přijmou jakožto fakt, že slunce ráno vyjde na východě, nezabývajíce se hodnocením těchto faktů ani jejich rozporováním, a skeptiky, ty, kteří se ptají. A já se ptal. Být tím, kdo často zpochybňuje a pátrá je těžké poslání, přináší ale sladké plody poznání, které bychom slepým pohlcováním faktů ochutnali jen těžko. Nenechte se uvést v omyl! Obě skupiny přináší své ovoce, ale i své červy, je třeba si své cesty být vědom a zůstat věrný tomu, kudy se chci vydat. Tak či onak, postupně, jak se ponoříte do více jazyků, budete-li udržovat zvědavou, otevřenou mysl, začnete narážet na velmi zajímavé závěry.

Stejně tak, jako naše myšlení dalo vzniknout jazyku, náš jazyk udává meze našemu myšlení. Nevěříte? Vezměme si češtinu jako referenční jazyk. Čeština vnímá čas jako čáru, plynoucí "zpoza" nás (z minulosti) směrem v před (do budoucnosti). Že je to tak v každém jazyce? Omyl. I tak základní princip může být pochopen úplně obráceně. Například stará májština neviděla čas jako linku, neměla žádné "před" a žádné "po". Ve francouzštině nenajdeme střední rod, a oproti češtině dává mnoha věcem přiřazuje mužský či ženský rod zcela opačně. Angličtina rody zcela postrádá! Matoucím příkladem je také japonština, která nejenže nemá budoucí tvar (!), ale často z věty vypouští i podmět. "Ikimasu" může v japonštině znamenat následující: přicházím, přichází, přicházíte, přijdu, přijdeš, přijdou. O kom se mluví a v jakém čase, nám musí prozradit kontext a situace. Čeština, přes všechny své krásy, má jasné hrany, které ovšem nemusí do ostatních jazyků zapadat. Aramejština a hebrejština jsou velmi složité jazyky, jejich slova mají pro nás často nepřenositelné významy, jindy je musíme opsat dlouhými větami, abychom se alespoň vzdáleně jejich významu přiblížili. Přesto je z nich přeložena bible, do jaké míry ale vystihla čeština proslulou ohebnost hebrejštiny? Překladatelé se často neshodnou ani na těch nejzásadnějších pasážích!

Náš pohled na svět je zpočátku velmi omezen, my máme ovšem dnes více než kdy jindy na dosah ruky schopnost z těchto hranic vykročit, otevřít svou mysl principům, které by pro nás byly nemyslitelné. Studium angličtiny, francouzštiny, španělštiny a japonštiny mě krůček po krůčku utvrzují v názoru, že svět jak jej vidíme je ještě relativnější, než si odvážíme pomyslet. Proto vás vyzývám, buďte kritičtí, hloubejte nad tím proč se jazyk, kterému se věnujete, chová, jak se chová, jak utváří mysl lidí, kteří s ním vyrůstali, protože skrz jiný jazyk poznáte ten svůj, ale především také sebe sama.

Kolik umíš jazyků, natolik znáš sebe.