Pro většinu středoškolských i vysokoškolských studentů je výjezd na půlroční nebo roční Erasmus, či dokonce dlouhodobé studium v zahraničí, sice životním snem, ale také velkým strašákem. V tomto příspěvku bych se chtěla pokusit sepsat, čerpajíc z vlastní zkušenosti, některé výhody a nevýhody, které studium (konkrétně na VŠ) v zahraničí obnáší, na co se připravit a co lze očekávat. Samozřejmě, že se to liší případ od případu, každopádně myslím si, že mé zkušenosti by mohly někomu pomoci, nebo "nakopnout" k tomu, splnit si sen, tak jako já.

1. Krokem číslo jedna je promyslet si v klidu, proč chci vyjet do zahraničí, a na jak dlouho jsem schopen/schopna tam zůstat. U mě konkrétně to byla touha poznat novou kulturu, nové lidi, udělat si kontakty z celého světa (studuji na vysoké škole ve Francii s mezinárodním profilem - několik národností v jedné třídě), a také to byla multioborovost. Chtěla jsem si totiž hlavně rozšířit obzory v několika oborech, a specializovat se až později. Záleží zkrátka na tom, co chcete dělat. Nemusíte být vyloženě dobrodružné povahy - já jsem od přírody introvert, ale ráda překonávám sebe samu a pokaždé se mi to víc než vyplatilo. Za poslední tři roky strávené v zahraničí se mi naskytlo víc příležitostí a víc zážitků, než za celých devatenáct let života před odjezdem.

2. Stojím si za tím, že je to cenná zkušenost, ať už pozitivní, nebo třeba negativní - i to se může stát a je třeba s tím umět pracovat. I negativní zkušenost ze zahraničního studia vás může posunout dál. V tom smyslu, že poznáte samy sebe, naučíte se být více nezávislí, soběstační, začnete uvažovat i z jiného úhlu pohledu a především, můžete srovnávat, např. co se vám u nás v ČR zná lepší, čili co vám chybělo, a co naopak byste u nás vylepšili. Mnoho lidí nezvládá stesk po rodině, po domově - pokaždé je to změna, šok, obzvlášť pokud se jedná o vaši první zkušenost, kdy jste někde sami déle. Z vlastní zkušenosti ale vím, že v zahraničí, obzvlášť pokud jste na mezinárodní VŠ nebo na Erasmu, kde je většina spolužáků ve stejné situaci, si najdete kamarády bleskurychle, a to většinou pomůže při zvládání "homesickness". A hlavně - dneska existuje spoustu skvělých způsobů, jak zůstat v kontaktu - Skype, whatsapp, a mnoho dalších. Pokud vám chybí zájmy a koníčky, na které jste byli zvyklí doma, není nic jednoduššího než zapátrat ve své nové, dočasné domovině. Můžete se např. podívat na stránky školy, jestli nemá vlastní hokejový tým, nebo existuje spousta FB skupin, např. od samotných studentů, kde najdete třeba kurzy kreslení nebo třeba pilates. Můžete také zkusit začít něco úplně nového, vytvořit si novou denní rutinu a získat tak další nové přátele!

3. Promyslete si finanční stránku. To je možná nejděsivější na celém procesu, ale dá se to zvládnout! Hlavní je promyslet si dopředu váš "budget", tedy rozpočet na období, na které jedete studovat ven, nebo měsíčně (pokud jedete na delší období). Programy typu Erasmus nabízejí většinou finanční příspěvěk, a existují i další organizace poskytující příspěvěk či stipendium. Vždy si však udělejte svoje vlastní rešerše, abyste se nenapálili! Také je třeba podívat se na příslušnou sekci vaší vysílající univerzity v případě výměny či Erasmu, nebo na stránky vaší hostující univerzity v zahraničí - v mnoha případech zjistíte, že také nabízí stipendium, a mnohdy na ně máte nárok - vše je o hledání informací a případně, pokud si něčím nebudete jisti, můžete napsat e-mail s dotazy na studijní oddělení, kde by vám měli ochotně poradit. Můžete si také vyhledat skupiny bývalých či aktuálních studentů té školy a zeptat se přímo jich. Nebojte se interakce, ušetříte si tak spoustu starostí!

4. Má předchozí rada platí i co se týče hledání ubytování v nové, cizí zemi, a taktéž s papírováním, které je mnohdy nezbytné. Už při prvopočátečním hledání univerzity vašich snů je třeba se předběžně dívat na možnosti ubytování - je totiž možné, že univerzita nabízí ubytování na koleji, některé však tuto možnost nemají, a tak je třeba hledat jinde. V případě, že se v nové zemi, městě, nevyznáte, je dobré poptat se opět v různých skupinách či fórech k tomu vyhrazených, kde si lidé radí či rovnou nabízejí ubytování. To samé platí pro vyřizování formalit, je třeba vyhledat všechny dostupné informace, a případně se poradit s někým, kdo si tím prošel před vámi.

5. Jazyková bariéra. Pokud se už rozhodnete pro studium v zahraničí, myslím, že většina z vás bude mít alespoň nějaké základy v jazyce univerzity, která vás přijme. Mnoho univerzit například nabízí studium v angličtině (nebo jen některých oborů), i když země ve které se nachází není anglicky mluvící (tak je to např. velmi často ve Skandinávii). Je to velká výhoda (pokud už anglicky mluvíte), jelikož ten oficiální, úřední jazyk se můžete doučit až tam a nebude vás to omezovat při studiu. A pokud vás děsí, tak jako to děsilo mě, že i když umíte jazyk ze školy (nebo si to alespoň myslíte), ale bojíte se, že se nedomluvíte, že nebudete rozumět ani na ulici nebo profesorům, tak vás chci ujistit, že to zvládnete. Vždy můžete s někým trénovat, najdete si třeba přátele mezi rodilými mluvčími a ti vám pomůžou, třeba i výměnou za to, že je budete učit svůj rodný nebo jiný jazyk. Nebo je pozvete na kafe. Také je tu doučování, obzvlášť pokud už v zahraničí jste, tak můžete angličtinu nebo jiný jazyk pilovat i na dálku, přes Skype. Je to velmi flexibilní a můžete to tedy přizpůsobit svým možnostem během studia. Důležité je nebát se mluvit, zapamatovat si, že ve velké většině případů to místní jen ocení, a ještě vám rádi poradí, kde děláte chyby nebo jak něco říct jinak. Je také dost možné, že se dočkáte pochvaly od rodilých mluvčí, za to jak se snažíte :) Co se týče porozumění, tak mně pomohlo ve Francii poslouchat každé ráno zprávy či různé rozhovory v rádiu, abych slyšela, jak mluví "opravdoví" Francouzi, a né ti z učebnice gymnázia. Také jsem se po čase stále více zapojovala do rozhovorů s francouzskými spolužáky, a když jsem nepobrala nějaký hovorovější výraz, prostě jsem se zeptala a oni mi to rádi vysvětlili.

6. Nebát se vystoupit ze své ulity. Většina zahraničních VŠ přijímá nové studenty na základě motivačního dopisu a/nebo ústního pohovoru. V obou případech je třeba nebát se, zůstat sami sebou, ukázat co ve vás je a jaké máte plány do budoucna. Je třeba mít více méně jasnou vizi (kterou samozřejmě můžete v průběhu studia změnit), a umět ji zformulovat. Zkrátka je třeba umět je presvědčit, že na to máte nejen akademicky, ale i osobnostně. To znamená především mít tu správnou motivaci, vědět proč jedu, co se tam chci naučit (a to i sami o sobě!) a co si myslím, že si z toho odnesu. Pak je samozřejmě dobré zjistit si vše potřebné o vybraném oboru, o škole samotné (např. o její filozofii - tedy zaměření, a historii). Hlavní je však autenticita, určitá originalita (pokud to vybraný obor umožňuje), a určité školy také preferují kandidáty, kteří mají mimo studia také jiné zájmy, rozšiřující jejich obzory. Může se jednat o cokoli - umění, sport, literatura, focení, či charitativní činnost - je jen třeba umět to podat, ukázat, že jste všestranní a že dokážete přijímat nové výzvy - tedy příležitosti.

A právě tak bych tento příspěvěk chtěla zakončit. I když máte na začátku jistě mnoho pochybností, máte strach z neznámého i z toho, že zklamete, nebo že se budete chtít vrátit - je to naprosto normální a zcela v pořádku! Právě tyto pochybnosti vám pomáhájí pochopit, co chcete, a když je překonáte, a vystoupíte ze své komfortní zóny, nebudete nikdy litovat. Pokud zrovna teď stojíte na prahu rozhodnutí, zda odjet nebo ne, zda do toho jít, radím vám - jděte do toho, máte-li tu možnost a nějaký konkrétní plán, cíl či zkrátka sen. Pokud opravdu chcete, dokážete to. V každém případě si z toho odnesete strašně moc, obohatí vás to, zocelí a připraví na další životní výzvy. A v neposlední řadě - získáte přátele z celého světa a zážitky na celý život.