V první části blogu jste se dozvěděli, jak důležité je cizí jazyk procvičovat, dnes se tedy podíváme na to, co bychom se mohli přiučit od těch nejmenších.

Že nic? To byste se divili!

Tip číslo 2 aneb poučte se od dětí a nebojte se!

Schválně, uvažovali jste někdy o tom, jak je možné, že si děti osvojují mateřský i cizí jazyk mnohem rychleji než dospělí, a ještě k tomu tak nějak "automaticky", když si neumí nastudovat gramatiku ani slovíčka z učebnice? Má snad dětský mozek na jazyky nějaké speciální buňky? Ale vůbec ne! Dospělí tu schopnost mají také, jen o ni během školní docházky tak nějak postupně přišli, tedy ani ne tak přišli, jako ji spíše upozadili.

Malé děti se nebojí dělat chyby.

Ve škole a v životě jsme se naučili, že chybovat je špatné. Když uděláte chybu, dostanete špatnou známku, propadnete u zkoušky, vyhodí vás z práce, budete ztracená existence, jakékoli selhání se netoleruje. Celý život vám to vtloukají do hlavy ve škole, doma, v práci. To ale vůbec není pravda, protože chybami se člověk učí.

Tradiční (nejen jazykové) školy bohužel v této tradici a "formování" svých zákazníků pokračují, stačí si vzpomenout na všelijaké testování a bodování. To ovšem vede k tomu, že vy, lidé, kteří se cizí jazyk teprve učí, máte zábrany hned zpočátku a říkáte si:

"Co když to řeknu špatně? Radši neřeknu vůbec nic!"

"Který čas tam patří? A jak se tvoří? Proboha!"

"Musím si to v hlavě nejdřív sesumírovat, teprve pak možná otevřu pusu...to nevadí, že můj protějšek netrpělivě čeká, co ze mě vypadne, dokud si nebudu stoprocentně jistý/á, nepromluvím!"

Že vám to něco připomíná?

Řekněme, že u profesionální znalosti jazyka se bez nějakého testování občas neobejdeme, to je pravda. Cílem většiny z nás je ovšem komunikativní (nikoli perfektní) znalost jazyka a přiznejme si, že se spíš nějak potřebujeme domluvit na dovolené či na pracovní cestě, přičemž je nám srdečně jedno, zda se naše jazyková úroveň dá "napasovat" do nějaké stanovené škatulky.

Proto vám mohu jen doporučit, abyste mluvili - bez ohledu na to, že děláte chyby! 

Tip číslo 3 aneb poučte se od dětí a opičte se!

To není vtip, stačí si uvědomit, že malé děti si jazyk osvojují nápodobou. "Opičí" se a kopírují své rodiče, sourozence, širší rodinu, okolí. Jazyk se učí přirozeně a nenásilně, nepotřebují k tomu stohy učebnic ani přehledy gramatiky. Proč to tedy nezkusit i v dospělosti? Že to nejde? Jde! Tvrdím, že cizí jazyk na komunikativní úrovni může zvládnout opravdu každý a v jakémkoli věku.

Jako příklad nám výborně poslouží třeba pendleři z Jižní Moravy, kteří jezdí pracovat do Rakouska.

Opravdu jste přesvědčeni o tom, že než řemeslník vyjede za prací, navštěvuje celé roky jazykové kurzy a bifluje se tam slovíčka a gramatiku? Rychle vás vyvedu z omylu. Mezi známými jich mám několik a všichni se shodují na tom, že "skočili do němčiny rovnýma nohama a učili se v ní plavat". Zanedlouho se domluvili, s jazykem jsou denně ve styku, takže se stále zdokonalují, vydali se zkrátka stejnou cestou, jako když se coby malé děti učili česky.

Že nemáte možnost italštinu nebo jiný cizí jazyk procvičovat v cizojazyčném prostředí? V dnešní době to opravdu není problém, povíme si o tom v dalším pokračování...