Cizí jazyk jako vstupenka do cizí země: 6 věcí, ve kterých Francouzi nikdy nezklamou: Důvodů, proč se začít učit cizí jazyk, můžeme najít nespočet. Od nutnosti složit zkoušku ve škole přes potřeby domluvit se s kamarádem / partnerem cizincem až po větší šanci najít lepší pracovní uplatnění.

Jednou z důležitých motivací bývá také cestování. V dnešním světě, kdy se během několika málo chvil člověk dostane z jednoho koutu světa na druhý, nám znalosti cizích jazyků otevírají zcela nové obzory. Obecně platí názor, že jakýmsi mezinárodním jazykem, kterým se domluvíte téměř všude na světě, je angličtina. Kdo by ale odolal kouzlu umět pozdravit a poděkovat, koupit si chleba nebo zmrzlinu v rodném jazyce obyvatel té které země, kterou právě navštěvuje? Pro mě osobně cestování znamená objevování nových kultur a odlišných lidských povah. A abyste se v džungli cizí země a jejích zvyků vyznali, neexistuje lepší pomocník, než znalost cizího jazyka. Můžu říct, že to byl také je den z hlavních důvodů, proč jsem se já sama začala před lety učit francouzštinu. Nyní už mám vystudovaný bakalářský titul na francouzské filologii UK, strávila jsem několik měsíců na pracovních a studijních pobytech v Belgii a ve Francii a každé prázdniny vyrážím znovu na několikatýdenní dobrodružství za objevováním francouzských památek, gastronomických specialit a získáváním nových francouzských přátel a za prozkoumáváním této fascinující kultury a mentality. Co jsem se zatím o Francii naučila?

Zde je 6 věcí, ve kterých Francouzi nikdy nezklamou:

1. Bagety najdete všude Tohle není jenom nějaké klišé nebo stereotyp, který by se skutečností neměl co dělat. Ve Francii uvidíte na vlastní oči, že bez bagety Francouz prostě nepřežije víc jak týden. Aby se zamezilo počtu Francouzů každodenně umírajících na nedostatek baget, zavedl se takový zvyk a bagety se prodávají, kde to jen jde. Té nejlepší se vám samozřejmě dostane v pekařství, kde vám obvykle nabídnou 4 druhy normální bagety, 2 cereální, 1 rustikální, 1 posypanou sezamem, 1 posypanou mákem a 1 obyčejnou, která ale nese jméno po onom konkrétním pekařství, takže je hřích si ji nekoupit, když už tam jste. Další místo, kde bagetu pořídíte, je samozřejmě normální supermarket a všechny různé mini-krámky přistěhovalců. No a pro případ, že byste měli nouzi, prodávají se čerstvé bagety i na benzínkách a i když ji tam najdete mezi cigaretami, voňavými stromečky do auta a škrabkou na okna, pořád máte na výběr aspoň ze 3 druhů. Bagetování, to je holt věda nehledě na to, kde se zrovna nacházíte. A kdo nemá zrovna poblíž ani pekařství, ani supermarket, ani benzíku, může si bagetu pořídit ještě ve školní jídelně, kde ji najde hned vedle chlazeného vína. Ale o tom vínu později...

2. Čekat na hodiny v prázdné učebně budete sami Tady k tomu nemám moc co říct, prostě jsem si toho všimla a nechápu to... Francouzi, když čekají na hodinu a učebna, kde má jejich hodina být, je prázdná a dveře jsou dokořán, nejdou si sednout dovnitř, ale sednou si radši na chodbě na zem a čekají, až přijde učitel. A je jedno, jestli přišli půl hodiny předem, nebo jen 2 minuty. Těžko říct, proč, možná je něco zvláštního v jejich DNA, co je nutí dělat věci vždycky složitěji, než je to potřeba, což by pak vysvětlovalo i spoustu dalších věcí. Já jsem situaci na Erasmu ve Francii řešila tak tak, že jsem všechna jejich těla válící se po podlaze přeskákala a do třídy jsem si šla sednout, ať si ostatní dělají, co chtějí. Co většinou následovalo pak, bylo, že se na sebe Francouzi udiveně podívali a pomalu, opatrně, jako by se snad báli, že z dveří vyšlehnou plameny, do učebny vstoupili taky. Kdo ví, kolik nastydnutí ledvin už jsem takhle předešla!

3. Kdo nemluví francouzsky, jako by nebyl Jestli jedete na delší dobu do Francie, radši se naučte francouzsky, protože je to pořád jednodušší, než porozumět Francouzům, co se snaží mluvit anglicky. Navíc jinak budou naštvaní, že jste cizinci a nemluvíte jejich jazykem, čemuž se ale z části stejně nevyhnete, protože vás to čeká až zjistí, že nemáte občanku ani rodný list, ani vysvědčení ze střední, ani ISICa, ani nápis, co máte vytetovaný na zadku ve francouzštině. Prostě, kdo nemá francouzský jazyk a papíry, má to tady na tom francouzským světě dost těžké. A radši si ještě na ten jazyk nechte dát razítko, kdyby náhodou chtěli úřední potvrzení...

4. Víno najdete ještě víc všude Víno, stejně jako bageta, je nezbytnou součástí francouzského jídelníčku a bylo zjištěno, že bez vína průměrný Francouz nevydrží déle, než 2,23 dne. Pro akutní případy pak byly zřízeny specializované SOS vinotéky, které mají i bezplatnou infolinku, na kterou může kolabující, nebo kdokoli, kdo na kolabujícího válejícího se po zemi narazí, zavolat a požádat o akutní dodávku vína. Pokud má kolabující ještě síly, může si vybrat i mezi vínem červeným, bílým a rosé, oblastní a rokem sklizně, popřípadě způsobem lisu hroznů. Dále je víno k mání pro všechny studenty ve školní jídelně, kde je vřele doporučováno jako součást zdravé stravy a najdete ho hned vedle zeleninových salátů a jablek. Kdo nevěří, ať tam běží!

5. V neděli ani kuře nehrabe V Česku se říká: Zadarmo ani kuře nehrabe. A tady bych klidně to zadarmo vyměnila za neděli a možná že tu i podobný přísloví už existuje. Pokud nejdete na bohoslužbu a venku je hnusně (jako třeba teď), nemá v neděli vůbec cenu vycházet z domu, protože kněží a kazatelé jsou snad jediní, kdo v neděli pracuje. V neděli na ulici není ani nohy, jen občas se vám před očima mihne kutálející se chomáč chrastí. První týdny jsem byla pokaždé překvapená, když jsem si v neděli vzpomněla, že zrovna nemám chleba, nebo mlíko, ale s nákupem jsem neměla šanci, protože všude bylo zavřeno. V neděli se nepracuje a to doslova,ne jako u nás, kdy si v neděli vždycky můžete zajet do Tesca, zajít ke kadeřnici, na propichování uší, nebo kamkoli jinam, kam se vám zamane. Francouzi nedají na neděli dopustit, je to den odpočinku a čas na to být s rodinou a myslím, že ten chleba by mi v neděli neupekli, ani kdybych jim dala stomilion eur

6. Po jídle přijde sladká tečka Tak tenhle francouzský zvyk se mi vryl pod kůži okamžitě a už se ho asi nezbavím. Po jídle se nejde do práce, ani do školy, ani na tramvaj, ani na kolo, ani spát, po jídle si dopřejete dobrý dezert. A dezert může být cokoli - jogurt, ovoce, zmrzlina, koláč, sušenka... hlavně, že je to sladké a udělá vám to radost. Kdo do toho jde taky a utvoří se mnou v Česku hnutí za českou dezertovou kulturu? :)

Na závěr bych chtěla říct: učte se jazyky, vyražte do světa, poznávejte nové lidi a jejich zvyky, i když Vám přijdou sebepraštěnější! Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.