Spousta lidí matematiku nenávidí a nedokáže jí přijít na chuť. Je to tím, že každý má trochu odlišný způsob uvažování a také paměť funguje různě. Učit se matematiku bez toho, aniž bychom v tom viděli nějakou logiku, nemá cenu. Ale na tu čtyřku se to dá zvládnout s pravidelným doučováním vždycky. Jen to stojí nějaké úsilí. V první řadě je potřeba hodně procvičovat.

Hodně lidí je zvyklých na to, že když druhý den mají písemku, tak si k tomu večer sednou a snaží se našprtat vzorečky. A pak se diví. Ale matematika není dějepis, tam vás paměť nezachrání. Umět něco nazpaměť je skoro stejné, jako neumět nic.

Matematika není o šprtání, ale o počítání. Jeden příklad může být zadán několika různými způsoby - a pokud jsem se s tímto způsobem nikdy nesetkal a nejsem schopen si to odvodit, pak mám na písemce prostě smůlu. Proto musím zamezit tomu, aby se objevil nějaký příklad, se kterým jsem se nikdy nesetkal. Čím větší počet příkladů spočítám, tím mám s danou látkou větší zkušenost a jen tak mě něco nepřekvapí. Matematika je opravdu o tom, že si k tomu, pokud je to třeba, každý den na hodinku či dvě sednete. Když počítáte a nevíte si rady, nebojte se otočit pár listů na konec učebnice a podívat do výsle dků. Pokud víte, jak má příklad vyjít, tak postup naleznete snadněji - i kdyby jen vyzkoušením několika způsobů.

Příště už budete vědět, jak na to. Člověk, který se nenaučí sčítat, nemá šanci naučit se násobit. My už násobíme automaticky, takže ani nevidíme, jak moc to spolu souvisí. Kdyby nám sčítání někdo z hlavy vymazal, násobení bychom přestali chápat. V matematice totiž souvisí všechno se vším. V jiných předmětech může fungovat "před písemkou nasypat, po písemce vysypat", ale jak jednou vysypete v matematice, další písemka bude o to obtínější.

Neříkám, že je důležité pamatovat si všechny vzorečky a definice (na vzorečky máme tabulky, na definice knížky a internet), ale při pohledu na danou látku by vás mělo napadnout aspoň "jó, to jsme dělali, tam se počítalo něco s determinantem". Snažte se látce porozumět. Dobrý učitel matematiky nechce, aby jeho student jen mechanicky dosazoval do vzorečku, to totiž o jeho porozumění dané látce nic nevypovídá. Proto většina učitelů dá na písemku i látku, která ještě nebyla tak důkladně probrána a nebo se tam vyskytuje nějaká kombinace toho, co už probráno bylo. Jeho cílem není vás potopit (či rovnou utopit), ale zjistit, zda k výsledku dokážete naleznout vlastní cestu. S tím souvisí můj nejdůležitější bod - pokud spočítáte dostatek příkladů, pak budete schopni k výsledku dojít. Pokud ne, nenervujte se. Snažte se najít aspoň půl cesty. Vše, co vás napadne, zapište.