Milí studenti, přátelé a krajané v krásné domovině!

Říká se, že život je jako magická krabička, ve které se skrývá veškerá moudrost, tajemství, poznání a vědomí světa. Je jen potřeba najít klíč a tu tajemnou škatulku otevřít.

Dovolte, abych vám něco málo napsal o cestě životem, co mě motivovalo učit se – studovat, jakož i o tom, jak mi studium pomohlo.

Vyrůstal jsem u mých starých rodičů v malém městě na Slovensku. Cestovat do jiného města, které bylo vzdálené 30km od domova, byla pro mne obrovská cesta. Dnes jsem zeměkouli obletěl vice než devět (9) krát, Atlantický oceán jsem přeletěl vice než dvě stě krát a Pacific – Tichý oceán více jak padesát krát.

Více než dvacet pět let jsem považoval za můj pravý domov letiště, protože každá cesta začínala a končila na letišti.

Jako spoustu imigrantů přede mnou, v časech, když jsem žil a studoval na základní, střední a vysoké škole v bývalém Československu, jsem upřímně věřil, že budu žít doma po celý můj život.

Naši krásnou domovinu (Československo) jsem miloval. Procestoval jsem ho a dobře poznal od západu na východ, jak se říká – od Aše až po Vyšné Německé.

Později, když jsem se oženil s mojí krásnou pani, věřil jsem, že budeme mít hodně krásných dětí a že budeme žít spolu navěky.

Byla to jiná doba. Hodně mladých lidí dnes málo ví, jaké bývalo Československo.

V letě 1989 před něžnou/sametovou revolucí, jsem odešel do Velké Británie s padesáti dolary v kapse a s pěti-denni cestovní doložkou – povolením k výjezdu.

Ve Velké Británii jsem v té době nikoho neznal, nikdo na mne na letisti nečekal. Nevěděl jsem, kde a jak budu žit příští den.

Jak se říká, odešel jsem do Velké Británie a moje začáky v cizí zemi byly v Boží moci.

Dnes mohu upřímně říci, že moje víra v Boha byla v době mého pobytu ve Velké Británii největším mým bohatstvím.

V té době jsem neměl nic, byl jsem bez peněz, bez domova, bez rodiny a přátel v cizí zemi.

Ve Velké Británii, a později v Kanadě jsem hodně toužil po tom, abych mohl mít dobré vzdělání, dobrou práci a mohl pomoci mojí dcerušce a mé rodině doma v Československu.

Ve Velké Británii a později jako imigrant v Kanadě, jsem žil ve velice skromném ubytování a ve velice skromných podmínkách. Často jsem hledal pomoc v Charitě, abych nehladověl.

Umýval jsem nádobí a podlahy v restauracích a dělal manuální práce, jen abych si mohl trošičku vydělat a koupit si čerstvý chleba a knihu.

Byla to jiná doba, než je dnes.

Já jsem měl veliké štěstí, že mne Pán Bůh ochraňoval a lidi na mé cestě života mi hodně pomohli.

Díky Bohu a dobrým lidem, jsem měl možnost studovat a později oficielně imigrovat z Velké Britanie do Kanady.

Do Kanady jsem přijel v březnu roku 1993. Přijel jsem pouze s malým kufrem a opět jsem začínal od nuly – bez rodiny, bez přátel, pouze s vírou v Boha.

Později jsem si vzal půjčku od kanadské vlády na doktorské studium.

Mojí největší motivací bylo to, abych mohl s doktorským titulem najít lepší zaměstnání a pomoci mé dcerce a rodině doma, v Československu.

Po mnohém snažení a studiu, jsem dostal první práci v Kanadě. Byl jsem lektorem matematiky na univerzitě v Ottawě. Bylo to 10 let po mém odchodu z bývalého Československa.

Díky práci jsem byl schopen splatit svůj dluh kanadské vládě za doktorské studium na univerzitě v Montrealu. Můj dluh činil částku 30 tisíc kanadských dolarů.

Jako imigrant jsem nevěděl, že budu mít takový dluh, a tak obrovskou sumu peněz jsem v životě neviděl. Po splacení svého dluhu jsem měl krásný pocit, že jsem se dostal na nulu a dluh jsem konečně neměl.

Jistě má každý imigrant jinou osobní cestu a motivaci k cestě do cizí země, kde chce začít nový život. Ne každý imigrant má možnost studovat či pracovat v cizině a spousta z nich je závislá na charitě po celý život.

Když jsem žil v Kanadě, nemohl jsem jako imigrant cestovat domů. Neměl jsem pas.

Po splacení dluhu a obdržení kanadského pasu jsem mohl začít svou cestu učitele ve velkém městě.

V létě roku 1999, rok po tom, co jsem vyučoval matematickou analýzu a lineární algebru na univerzitě v Ottawě, jsem dostal nabídku vyučovat výpočtovou techniku na Univerzitě PennState v Pensylvánii.

Po tom, co jsem v Pensylvánii dostal první plat, jsem mohl konečně cestovat za dcerou a svou rodinou domů.

Peníze, co jsem v Pensylvánii vydělal, jsem využil na zaplacení cesty a zbytek dal své dceři, její mamince a ostatním členům rodiny.

A tak jsem se znovu dostal na nulu. Naštěstí jsem však už neměl žádný dluh.

Ve Velké Británii, Kanadě a v USA se říká, že dostat se na nulu a nemít žádný dluh je velký úspěch.

Díky vekému snažení a studiu jsem byl schopen finančně podpořit svou dceru, aby i ona mohla úspěšně studovat na univerzitě.

Díky Bohu, moje dcerka úspěšně vystudovala titul bakalářský i magisterský na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové.

Dnes je moje dcera vynikající učitelkou, krásnou maminkou, má nádhernou rodinku, hezké bydlení, domov a je dobrým člověkem.

Jsem nas vou dcerku velice hrdý a těší mě, že má krásnou mladou rodinu, dobré srdce a že pomáhá lidem.

Na své cestě životem jsem pochopil, že studium dává lidem vznešenost, věčnou mladost a svobodu ducha, vědomosti, které člověka přivedou na cestu úspěchu a na cestu, na které může udělat spoustu dobrého pro druhé lidi, své okolí i celý svět.

Později jsem v cizině studoval a pracoval jako univerzitní učitel, docent a profesor v oboru informatiky, informačních technologií a systémů, matematiky a výzkumu.

Profesuru jsem absolvoval v Jižní Koreji, Japonsku a USA, docenturu v České republice, doktorát v oboru informatiky (PhD), magistra v oboru informačních systémů (MSc) a inženýrské studium v oboru informatizované průmyslové výroby (HNC) ve Velké Británii, diplomní inženýrství v oboru elektrotechniky (Ing) a maturitu v bývalém Československu (na území dnešního Slovenska).

Pracoval jsem v USA, Kanadě, Velké Británii, Jižní Koreji, Japonsku, Španělsku, Německu, Rakousku, Belgii, na Kypru, na ostrově Fiji, v České republice a v bývalém Československu.

Pracoval jsem, přednášel jsem a žil jsem s lidmi z celého světa.

Mé doktorské studium jsem absolvoval ve francouzštině na univerzitě v Montrealu a v angličtině na univerzitě v Ottawě.

Svou disertační práci jsem psal ve Velké Británii, kde jsem mimo informatiku studoval také obchod a ekonomiku.

Včetně základní, střední a vysoké školy v Československu a návazností studia v Anglii a Kanadě, jsem studoval více než 30 let.

Plynně komunikuji v 16 jazycích.

Jsem dědeček, tatínek, pedagog, vědec, učitel, trenér a mentor. Rád pomáhám lidem. Mám rád vědu, přírodu, muziku, filosofii moudrosti a poznání.

Dnes mám pocit, že jsem na začátku mé cesty studia a poznání. Uvědomuji si, že je ještě hodně toho, čemu nerozumím a hodně toho, co potřebuji ještě studovat.

Jsou lidé, kteří žijí celý život doma a Česko opustili jen za účelem dovolené. Bydleli v hezkém hotelu. Tito lidé si mohou myslet, že jsem odešel do světa proto, abych měl úspěšnou kariéru, ale jen málo lidí ví, že jsem odcházel pouze s 50 dolary. Neměl jsem “ani šajna” o tom, co je nějaká kariéra a úspěch.

Jediné, co jsem v té době věděl bylo to, že chci žít ve svobodné zemi, kde mě nikdo nebude soudit kvůli mé víře nebo politických názorů, ale podle toho, jaký jsem člověk – čestný, dobrý, pracovitý a upřímný.

Když jsem přijel do Anglie, měl jsem sen mít maličký karavan, prodávat fish & chips a mít kde spát.

Dnes věřím, že pán Bůh vedl mou cestu života ve víře k moudrosti, lidskosti, studiu a poznání světa, abych mohl i já lépe pomáhat lidem k nalezení víry, moudrosti, lidskosti, studiu, poznání světa a pomoci ostatním.

Žil jsem skromně, ne důstojně a na mé cestě mi pomohlo spoustu dobrých lidí. Mohl jsem pomoci své dcerce, rodině a lidem, ke kterým mě pán Bůh na mé cestě života přivedl.

Život je cesta, na které může člověk pomoci hodně lidem, když pozná pravé hodnoty víry, moudrosti, lidskosti, štědrosti a laskavosti k lidem, ke kterým je pán Bůh či osud přivádí.

Dnes věřím, že laskavost, lidskost, poznání světa a upřímná touha po moudrosti je klíč, kterým člověk může otevřít magickou škatulku na své cestě životem naplněnou moudrostí, studiem, poznáním světa a pomoci ostatním lidem.

Situace týkající se Covidu-19 mnohé změnila a svět stále mění. Krásné však je, že Vaše sny, touhy a snaha o poznání světa se nemění a rostou jako květiny ve slunečné zahradě.

Pokud umíte trošičku anglicky, můžete si pročíst některé z mých myšlenek:

1) Cesta k úspěchu a velikosti: Journey to Success and Greatness

 To get to the summit of success and greatness, takes only a first small step forward and then second, and third, and forth, fifth, ....

There is the Sunrise and the Sunset everywhere and for everyone. All it takes is to wake up early morning to see the Sunrise and then after the day's work, to pause, relax and enjoy the Sunset.

It is not important how soon you become successful or great, but the direction and journey you take to get there.

2) Co znamená vítězit a prohrávat v životě? - What is a true meaning of winning or losing in life?

Dear colleagues and friends,

When I was young, I was very competitive Karate athlete and wanted to win at all time.

I did get my Black Belt in 1981, and used to practice 10 hours a day. Then, I did practice mixture of sports, just to complement to my speed, agility, flexibility, confidence, plus much more, just to be the best.

The closest I ever did get to my dream, was to visit the 1984 Karate World Cup in Budapest, where I unofficially had an opportunity to spar with two World Cup Champions from Japan, first in 75kg and second 80kg weight categories. I was in 75kg weight category then.

In Budapest, I felt very proud of myself after having excellent sparing session with two World Cup Champions, and at the same time, I was most disappointed because I was not selected to represent my country.

Few months later, after the World Cup in Budapest, in Czech Republic I've met a man who practiced Kung Fu and Tai Chi for many years in Asia. He was very quiet, humble, and gracious of a very simple and nice human nature.

As proud as I was then, naively thinking how good Karate fighter I was, I challenged him to spar with me.

Very soon after we started to spar, I've learned that my pride and my Black Belt were seriously not enough.

The man was much better, much faster, and much stronger, surely much wiser fighter than I was then.

I was truly devastated and so humiliated. All my pride and sense of how good I did think I am suddenly vanished forever.

This experience was perhaps the best things that have ever happened to me not just in my athletic career, but also in the way I started to think and live since.

It was a new beginning in the way I've practiced Martial Arts, and the way I was thinking of myself and others.

Most of all, I have learned to become humble, modest, disciplined and capable to be grateful for loosing and yet still hoping for winning.

Today, I am few years older than I was then and believe that life is a journey, that winning or losing is just a transition to another day and new beginning of learning, discovering and hoping for a better future not just for me, but for all mankind.

What truly matters is who we are as a person-people today, what do we do now in present time.

How much we loved, cared for and hoped for yesterday.

How much we love, care and hope for today.

How much we will love, care and hope for tomorrow, regardless of winning or losing.

True winners are people who live, love, care and hope for well not just for themselves but for everyone at all times.

Sincerely,

Budu se těšit na možnost pomoci i Vám najít cestu k poznání a úspěchu.

Pevné zdraví a vše nejlepší na Vaší cestě životem,

Prof. Ing., Eduard Babulak PhD