Vždy jsem si myslel, že učitelé jsou jedněmi z nejdůležitějších článků společnosti, předávají hodnoty, nasměrovávají mladé k výzvám, otevírají jim životní prostory, prostě nejsou placeni zbůhdarma.

Také proto jsem občas přispěl se svými zkušenostmi do Učitelských novin, a naposledy také do Facebookové platformy pro Učitele+. Do otevřené skupiny téměř 20 tisíc pedagogů a příznivců, do skupiny která má ve sloganu „Učení nás baví“. Sdílí témata: Jak u prvňáčků prosadit řád, když někteří chlapci vykřikují, vyrušují jsou drzí? Jak mluvit o adventu, když to prváky na průmce nazajímá. Jak reagovat, když učitelce žák řekl, že ho nic nenaučila? Jak matce vysvětlit, že nepustím dítě do třídy, když mám podezření na Covid? A mnoho dalších konkrétních dotazů z řad učitelů.

Poslední otázka mě zaujala. Představil jsem si malé dezorientované dítě, které nesmí do třídy a nesmí domů. Máma mu říká, že je zdravé, učitelka, že je nemocné.

Na dotaz učitelky „Jak matce vysvětlit, že nepustím dítě do třídy...“ jsem odpověděl.

Překvapilo mě, že moji odpověď jako letitému členu zamítli. Pak je pro mě otázkou, kdo jsou Ti, kteří dělají v dnešní době cenzuru? Za Komančů za to měli peníze, krytí, prostě výhody. Z jakého důvodu to dělají dnes? Konají vědomě (prospěchářsky) jako za Komančů, nebo nevědomě, a o to nebezpečněji?

Učitelé jsou v době Covidové podrobeni tlaku, jak zareagují na změny. Již nemohou při déletrvající absenci aplikovat výtku: Co by z Tebe bez školy bylo? Mnoho žáků a studentů tráví celé týdny, ba měsíce, mimo školu. Učitelé již nemohou opomíjet moderní alternativní způsoby učení, jako například Khanovu akademii. Vzhledem k současné situaci jsou velmi dobře placeni a otázkou je, zda to nepodporuje lenošení, žití z ničeho. Za mimořádně zdařilou považuji dobu tzv. Příhodovské reformy, kdy za První republiky to byli právě učitelé, kteří přinesli velký rozkvět našemu státu, naše tehdejší školství bylo inspirací pro mnoho západních států. Transformující se školy v USA čerpaly podněty právě z článků a praxe českých učitelů. Učitel byl tehdy nositelem změn. Hodně pracoval, hodně se staral o obecný prospěch. Diskuze byla naprostou samozřejmostí. Cenzura? Domnívám se, že u učitelů neznámé slovo.

Jaký text mi zamítli k položeným otázkám? Přesně tento:

Po přečtení příspěvků jsem si vybavil Galerii světových pedagogů od prof. Cipra. Mezi pedagogy se vždy našli lidé, kteří byli požehnáním. Já osobně obdivuji životní cestu Komenského, jeho Cestu světla, chrám Boha umístěný do lidského srdce. Do srdce – nikoli do institucí, církví, politiků, ministerstev. Pak si vybavuji také masy soudružek učitelek, jako páteř reálného socialismu, také učitele hajlující či mávající mávátky, nebo i takové, kteří vychovávají ke klíčovým dovednostem demokracie a ekonomické prosperity. Z těch posledních neznám nikoho, kdo by nasadil svůj život, nebo aspoň pohodlí - pro spravedlivou demokracii, ani nikoho, kdo by podnikal tak, aby plnil státní kasu na podporu svých kolegů.

Přeji si, aby těch druhých učitelů bylo co nejméně. Aby rozlišili, kdy jsou pohůnky režimu (definice učitele L.N. Tolstoje v Jasné Poljaně) a kdy pedagogickou osobností, člověkem, který se odvažuje seznamovat druhé se světem. Přeji si, aby Covid nedával děti mezi mlýnské kameny učitelů a rodičů. Dítě se někam narodilo, má riziko, že se mu rodiče rozvedou, dospělí se budou posmívat jejich prezidentu – a jeho paní učitelka se bude hádat s jeho mámou, co to je zdraví a co nemoc.

Vážení kolegové, přeji Vám klid a sílu nepodléhat demagogiím mocných, nesloužit zlu, a nabízet dětem to, co opravdu potřebují, lásku, pochopení, přijetí.

Učitelé+ cenzuru vysvětlili takto:

"Zbytečný text, jen vyvolá emoce. Odsouzení kohosi, kdo není jmenován.

Zdroj: https://stagl.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=779802