Využití matematiky v reálném životě má v praktickém životě velké využití: od nejjednodušších "matematických" počtů, přes finanční gramotnost, možnost domluvit se v zahraničí s cizím člověkem, znát i trochu historie ale i základy psychologie se hodí v každodenním životě při komunikaci s lidmi.

Za velkou chybu při výuce matematiky na školách považuji, když za účelem zjednodušení problému, se dětem předkládají úkoly, které budí dojem reálnosti, ale od skutečné reality jsou vzdálené, a děti se ani nedozvědí, že ve skutečnosti je to zcela jinak. Pokud takové úkoly s dětmi chceme občas řešit, vždy je třeba jim říci, že v životě je to trochu složitější. Pokud se matematika učí jako soubor faktů, tvrzení a návodů, je velmi namáhavé v ní pokračovat. Těch tvrzení, postupů, vzorců je v ní totiž tak hodně, že umět je nazpaměť je téměř nemožné. Pokud navíc učitel žákům oznamuje fakta tak, jak je má v hlavě uspořádané on, přirozeně tím způsobuje, že někteří žáci s jiným způsobem myšlení matematice nerozumějí. A pokud je k tomu všemu obsah matematiky odtržen od reálného života dětí, tak je šance, že se ji naučí, téměř nulová. Učit způsobem „JAK“ věci fungují, je jednodušší, než učit, „PROČ“ věci fungují. Stejně tak je jednodušší dětem diktovat učivo, než je nechat toto učivo objevovat a jen jim při tom pomáhat otázkami a radou. Jednodušeji se vymýšlejí rovnice jako kontextové (slovní) úlohy skutečné z reálného života. Matematika je předurčena, abychom se děti učili využívat různé nástroje, třeba i ty dnešní moderní „chytré“ telefony, programy na kreslení grafů, či rýsování, práce s tabulkami a různé daňové a jiné kalkulačky na internetu. Vždy je třeba se snažit, aby tyto technologie byly prostředkem a ne cílem. Tedy využívat jich co nejvíce, ale jen tehdy, když jsou skutečnou pomocí.