Když řeknete moje jméno učitelům z mých předešlých škol, tak většina protočí očima. Nedostanete takovou tu přehnaně úsměvnou odpověď, kde si na mne vzpomenou, jako na toho skvělého studenta s perfektními známkami.

Moje známky nebyly tak hrozné, ale moje vyjadřování sama sebe bylo, dle standardů společnosti, příšerné. Do školy jsem nechodila, na testy jsem se neučila a nikdy jsem tomu nedávala takovou energii, jako ostatní. Jednoduše, škola pro mne byla nuda, stejně jako pro spoustu dnešních studentů.

Když ale přišlo na to školu reprezentovat na veletrzích, vytvářet reklamní materiály, aktivně pomáhat ve vyhledávání nových studentů a vytvářet doučovací systém, tak se ve mne probudil neskutečný zápal. Zápal ale zmizel, jakmile jsem se vrátila do školní lavice.

Spousta dětí je označována jako nekompetentní, hloupá, nezvladatelná, neukázněná atd., je ale vysoce pravděpodobné, že to není tím, jaké děti doopravdy jsou, ale tím, že jim absolutně styl učení dle vzdělávacího systému nesedí. Samozřejmě na to hraje i více faktorů, které škola nemůže ovlivnit, ale doopravdy je toho hodně, co dokáže ovlivnit.

Nechci zpochybňovat to, co se děti ve škole učí, to není můj píseček a rozhodně nemám dostatečnou kvalifikaci na hodnocení látky. Chci poukázat na to, jak děti dokážou pochopit a zajímat se o více, když v učení naleznou to, co milují. Co tím myslím ?

Byl mi předán žák, který potřeboval doučovat angličtinu. Budeme mu třeba říkat ‘’Pepíček''. Pepíčkův předešlý lektor mi vysvětlil, že nenosí na doučování sešit, nechce se učit - má evidentně ADHD, jinak si jeho chování prý neumí vysvětlit. Rodiče mi řekli, že má problémy ve škole a není schopný se nic naučit.

Dobrá, tady moje výzva začíná.

S Pepíčkem jsem nejdříve navázala kontakt a udělala si na něj čas, abychom se dostatečně poznali. Po pár minutách jsem pochopila, že mu dělá problém poslouchat autoritu, a jelikož v angličtině žádné vykání neexistuje, nebude existovat přece ani v našich hodinách. Já a Pepíček jsme totiž kamarádi, co si spolu budou povídat v angličtině a připravovat se do školy.

Všimnu si, že Pepíček má všude samolepky PS4. Já osobně na Playstationu vyrůstala, tak se ho zeptám, co hraje. Takový zápal, jakým mi vysvětloval Fortnite, to jsem přesně potřebovala.

Hodiny angličtiny jsme tedy začali vést následovně - popisuje mi hraní, novinky a YouTube videa, které viděl. Světe div se, ale člověk si ani neuvědomuje, kolik slovíček a jaká slovní zásoba z toho může vzniknout. Uděláme společně úkoly, aby mi pak mohl říct s radostí, že zase dostal jedničku.

Pepíček se nejen těší na hodiny angličtiny, ale hlavně se mnohem zlepšil. Kdyby pokračoval s lektorem, který by ho učil školním postupem, stále by byl na špatných známkách a angličtina by pro něj byla přítěží.. Teď je pro něj cool.

Vždy si uvědomím, že přesně takhle jsem se jazyk naučila já.

V 10 letech jsem chtěla umět na kytaru a věděla jsem, že jakmile přijde znova na noty, tak se na to v životě nenaučím. Jak jsem to mohla vědět? Jednoduše, moji rodiče mi platili lekce houslí a já na ně po pár měsících a x tisících pryč, přestala chodit. Rodiče mi tedy kytaru nezaplatí a moje Gen-Z já, vymyslelo něco jiného. YouTube. Přesněji, anglický mluvící YouTubeři, kteří učili, jak hrát moje oblíbené písničky. Moje angličtina se, z ničeho nic, stala plynulou.

Chci podotknout, že já měla vždy sklony k cizím jazykům - čtení slovníků, poslech muziky a nepřeložené kreslené filmy. Nikdy bych ale nenašla takovou zálibu, kdybych v tom neviděla nějaký chtíč.

Tento přístup bohužel ale vzdělávací systém bere z ruky - přesněji, svazuje ruce učitelům. Nejen, že je nedostatek učitelů, kvůli zastaralé a neměnící se výuce na VŠ a platu, ale přístup systému učitelům a ředitelům nepřidává. Tím se dostáváme do nekončícího kola problémů, které navazují na sebe.

Ukončila jsem studium pedagogiky na VŠ ve třetím ročníku a to nejen z důvodu, že jsem se více naučila o teorii a historii než reálné praxi učitele, ale i protože mi dávalo více smysl učit jiným způsobem a přitom být stále certifikovaný lektor.

Vím, že je velmi těžké řídit školství pro celou zem a ten nespočet žáků, ale přeci jsou tady jiné možnost. Nebo nejsou? Jaký je Váš názor?