Krev se skládá ze dvou hlavních složek - krevních buněk a tekuté plazmy. Když dojde ke změně osmolarity prostředí ("žíznivost roztoku", koncentrace osmoticky aktivních látek), změní se zároveň osmotický tlak, který působí na cytoplazmatickou membránu krvinek. Tato membrána je polopropustná - mohou přes ni procházet molekuly jako je voda (malé, nepolární), ale osmoticky aktivní látky ne. Zvýšíme-li proto koncentraci např. iontů rozpuštěním soli v prostředí, ve kterém se buňka nachází, bude docházet ke snaze koncentrace vně a uvnitř buňky vyrovnat. Protože CPM je pro ionty sama o sobě nepropustná, budou to molekuly vody, které začnou pronikat přes membránu ven a snažit se prostředí "naředit" na přijatelnou koncentraci, při které se osmóza zastaví. Mohou nastat tři situace:
1. prostředí je hypertonické - koncentrace osmoticky aktivních látek je venku vyšší než uvnitř. Buňka vypouští vodu, svraští se, a eventuálně umírá.
2. prostředí je hypotonické - osmolarita roztoku je nižší než osmolarita cytoplazmy, buňka vodu začne "nasávat", její objem se zvětšuje a nakonec praská. U erytrocytů tomuhle jevu říkáme hemolýza.
3. prostředí je izotonické - koncentrace osmoticky aktivních látek uvnitř buňky a kolem ní jsou v rovnováze. Takovým prostředím je například fyziologický roztok (0,9% roztok kuchyňské soli), ve kterém podáváme nitrožilně podávané léky.

Dobrý den. Změnila by se hodnota osmotického tlaku a byly by tak porušeny všechny pochody, které jsou na tomto jevu závislé, např. transport vody a s tím spojený transport bílkovin. Potažmo by se změnil nervový vzruch atd.