Pokusím se problém vysvětlit jednoduše. V látce se foton pohybuje stejnou rychlostí jako ve vakuu pouze mezi částicemi (atomy, molekulami) látky. Každou částicí je ale foton pohlcen a řádově v nanosekundách opět vyzářen. Měříme-li rychlost světla v látce, naměříme průměrnou rychlost pohybu fotonu. Ta je evidentně menší než ve vakuu, kde k žádnému pohlcování a vyzařování částicemi nedochází.

Světlo je elektromagnetická vlna, tudíž interaguje s jakýmkoliv elektromagneticky ne-neutrálním prostředím. Pokud tedy foton prochází třeba vodou, tak jako by za sebou vlivem EM síly "tahal" molekuly vody. Nemusí ani vyloženě dělat nějaký displacement, stačí jen, aby rotoval molekuly vody a toto zpomalí EM vlnu. Tento jev je třeba pozorovatelný při Čerenkevové záření, kdy nějaké částice (elektrony a pozitrony) prolétávají daným prostředím rychleji než světlo v tom stejném prostředí a vytvoří tak obdobu sonické vlny jen v optickém spektru. Např při zapnutí jaderného reaktoru můžete vidět, jak v okamžiku, kdy se zapne, obrovsky stoupne intenzita světla, která se potom sníží a drží konstantní hodnotu. To je podobné, jako by kolem vás proletěla stíhačka a vy jste najednou slyšel obrovský třesk (Sonic boom).

Rychlost světla nominálně právě že není v různých prostředích shodná, nevím, proč ten učitel toto praví. Prostě rychlost světla ve vakuu je 299792458.45... a je dohodnutá jako 299792458. V jiném prostředí prostě ty fotony letí pomaleji. A právě okolnost, že v různém protředí je c různá je příčinou, proč je lom světla na rozhraní, protože ten foton v nekonečně krátkém okamžiku mění rychlost. Nemá totiž, když neexistuje žádnou klidovou hmotnost a vzniká v nekonečně krátkém okamžiku v energetickém záblesku a má nekonečné zrychlení (= nepotřebuje rpzjezdovou dráhu) . Takže má dle prostředí nominálně různou rychlost. Není to o pocitech čili "zdáti se něco" .