Milé studentky, milí studenti,

čím dál častěji se ale ve svém okolí setkávám s tím, že od svých přátel slyším, jak ještě nejsou ready na to a na támhle to, protože to ještě neumí a proto nechtějí jít s kůží na trh. To samé platí i o jazykovém vzdělávání. Já do toho kurzu nepudu, protože bych před ostatními vypadala hloupě. Aha!

Smiřte se s tím, že prostě občas budete trapný

Prosím Vás. Tohle se děje i v mé nejužší rodině a dělo se to i mně samotné. Je na čase uvědomit si, že prostě holt někdy budeme trapný. Zvlášt na začátku, když se, milé berušky, chcete něco naučit. Protože pokud byste to už uměly, asi byste tam už chodit nemusely, že jo.

Každý začátečník se na začátku své cesty dostane do trapných situací. A víte co? No a co! Taková trapnost přináší jednu moc důležitou věc - pokoru, a to nám teda vůbec neublíží. Ti, kteří na tom kurzu budou sedět vedle Vás, jsou v úplně stejné situaci, takže ano, taky trapný, a Váš mistr, lektor, řekněte tomu, jak chcete, na tom začátku taky byl a tu pokoru dostal. Takže pokud se Vám někdo chce smát, a to je to jediný, čeho se bojíte, tak to je buď člověk, který se nikdy na žádném začátku žádné cesty neocitl, a pak tedy, pardon, ale to není nikdo, s kým byste se chtěly poměřovat, a nebo je to člověk, který nedokáže překonat vlastní závist, a opět, nikdo, z koho byste si měly dělat hlavu, protože on by vlastně chtěl být tam, kde Vy. Tak to bychom měly, ju?

Teorie WHAT vs HOW

Víte, co dělá začátečník, který se ocitne v konverzaci s rodilým mluvčím, nebo zkrátka s někým, kdo daný jazyk ovládá víc? Zaměřuje se, na co nemá! A já nebyla jiná. Často to vypadá následovně: Náš student se snaží předat informaci (tedy WHAT), přimčemž se ve svém projevu v půlce zastaví, protože neví, jak říct daný gramatický jev, který vlastně vůbec říkat nepotřebuje, ale chce, nebo neví dané slovíčko. Najednou začne hra z očí do očí, kdy posluchač čeká na danou informaci, zatímco ho náš student začátečník hypnotizuje, protože čeká, že ho posluchač jakožto rodilý mluvčí doplní, on přece ví, co tam patří! A to je, kdy se náš student začátečník soustředí na to, co nemá, na HOW. Jenže náš posluchač neví. Posluchač v konverzaci pouze čeká na informaci, kterou mu chcete sdělit, protože ani on se nechce dvakrát ptát, ani on nechce být trapný. A už určitě nečeká na to, že uděláte chybu. Podstatou takovéto konverzace je předat danou informaci s jazykovou výbavou jakou mám. Pojďme říkat věty, i když nejsou správně, pojďme hlavně komunikovat, neb to je to, oč tu běží. Až se seznámíte s většinou gramatických jevů v daném jazyce (a 13 časů v AJ to být fakt nemusí), tak se můžete zaměřovat na HOW, do čehož spadá soft skills, sebeprezentace a zkrátka um, jak sdělit něco tak, aby to bylo pro druhé více atraktivní. Jenže důležitá je sebekritika a určitá objektivnost, kde jsem a co umím. So, chill everyone.

Teorie Háčkování

Ne, nebavím se o žádných pracovních činnostech. Je to taková rodinná teorie, kterou mi vždycky říkal můj tatínek. Představte si Váš život jako pomyslný žebřík. Pokud budete nahoru stoupat pomale, ve svém tempu, a pracovat na svých krátkodobých cílech, pak si postupně svoji cestu značíte tzv. háčky, což může reprezentovat třeba Váš splněný krátkodobý cíl, zkrátka něco, co se Vám povedlo. To je rozdíl od životních cest, kdy někdo výletl strmě nahoru a pak také rychle spadl dolů. S tím souvisí i tempo. Každý máme vlastní. To, že někdo je někde, nebo má něco, co já ne, neznamená, že tam nebudu též, ale třeba je to až ten třetí háček nademnou. Pamatujte, nic Vám v životě neuteče. Čím důkladněji svůj háček zaháknete, tím hůř to půjde zpět na dno. Kapišto?

Definice krátkodobých cílů

Už jsem na to narazila výše. Krátkodobé cíle. Proč je tak podstatný si je klást? No, protože říct si, že za 5let si udělám C2 z daného jazyka je sice hezký, ale pokud něco nebude mezitím, tak se to za těch 5 let nestane, možná se to stane za 10 a možná se to nestane nikdy.

V mezičase je celkem chytrý klást si krátkodobé cíle, které jsou ovšem reálné. To jsou cíle, které budou mít expirační dobu třeba 3 měsíce. Za tu dobu si třeba jakožto maturantka, nebo žena, co pracuje v kanceláři a komunikuje se zahraničím, budu klást takovou výzvu, že za 3 měsíce budu schopna psát decentní emaily. K tomu slouží pár frází, které se neustále opakují, což znamená, že je to zkrátka zautomatizovaný proces a pokud to napíšu 10x nebo 20x, tak by v tom byl čert, aby se to do té hlavy nedostalo. Vážně to není žádná ´rocket science´. Tady je důležitá ale jedná věc: a to je kontext, praktičnost. To, co se naučíte, byste měly ihned dávat do kontextu a do praxe. Což mě vede i k tomu, že styl, na jakém to budete procvičovat, by měl co nejvíce odrážet reálné situace. To znamená, že se zaměřím na emaily z praxe. Poslali Vám špatné potvrzení o bookingu, pic, prohlídka bytu nebude možná, protože koronavirus, pic.

Zkrátka, jazyk je nejlepší se učit, jako ten Váš rodilý. Simulovat reálné situace, i když začnete jen opakovat a teprve až pak sama tvořit vlastní věty.

Chill. All is good.

Vaše lektorka Martina