Síla působící mezi vodiči je závislá na velikosti obou proudů, délce rovnoběžného úseku vodičů, vzdálenosti mezi vodiči, ale také na materiálu mezi vodiči. Pokud se materiál mezi vodiči v úloze blíže nespecifikuje, pak se předpokládá vzduch (popř. vakuum), které mají v tomto ohledu stejné magnetické vlastnosti. Obecný vztah pro působící sílu lze pak zapsat F=2.10(-7) . I1. I2 . d/r , kde I1 a I2 je velikost proudů, d je délka rovnoběžného úseku a r vzdálenost mezi vodiči (vše je potřeba převést na základní jednotky podle SI). Po dosazení a řešení jednoduché rovnice nám vyjde velikost (stejných proudů) po jemném zaokrouhlení 270 A. Co se týká směru proudů, pak z Ampérova pravidla vyplývá, že pokud je síla přitažlivá, musí být oba proudy stejného směru.

Tak fakticky ty přenašeče elektromagnetické síly (vlastně fotony) dospějí rychlostí c na povrch válce (nekonečně krátkého) a ten má povrch rovný nekonečně krátkému plášti alias obvodu čili ty přenašeče síly jsou rozloženy "rovnoměrně" na obvodu válce a ten je 2*Pi*R (krát nekonečně krátká délka), čili ten výraz by měl správně mít tvar F1,2 = konstanta * I1 * I2 * d/ (2*Pi * R) , kde výraz 2*Pi * R představuje ten obvod válce a protože u nekonečně tenkého válce by vodiče byly pouhé body, tak by síla byla nulová (bodovými útvary by netekl proud), takže proto je vše ještě násobeno délkou vodičů, která, aby to byly vodiče, musí být > 0 (prostě vodič je útvar s minimálně jedním (převažujícím) délkovým rozměrem). A aby jako "nepřekážel" ten výraz 2*Pi dole, tak je zakomponován v té konstantě, kde je uváděno výraz 2*Pi * 2* 10-7 Henry / 1 m a to se zapisuje jako 4*Pi * 10-7 Henry /1 m, čili číselně je vlastně 2.513 * 10-6 Henry /1 m. Takže pokud se uvede takto ta konstanta mi, musí být správně 2 * Pi * R "dole", pokud se dá jen 2* 10-7 Henry /1m, tak se vlastně ta konstanta upravila vydělením výrazem 2*Pi a proto se již dole nepíše, což je ke škodě věci, jak to vlastně vzniklo.