Z mé dlouholeté praxe vnímám, že největším úskalím u dospělých, kteří
uvázli v cyklu věčného začátečníka je často výzvou výslovnost.

Generace, která měla učitele, kteří byli často přeučenými ruštináři, či
byli tzv.o pár lekcí napřed před svými žáky trpí nejvíce tímto otiskem.

Často nemají problém se "naučit", ale mají problém se uvolnit. Uvolnit do
angličtiny, která je živá, (ne)ustále se měnící a obzvlášť americká
angličtina je zkrátka svou náturou "free". Výzvou je se vymanit ze svázání, které je starým a pro tuto dobu nefunkčním modelem.

Překročit to v sobě. Vkročit do svého anglického já.  To je něco, s čím pracuji u
dospělých už přes 15 let. Je skvělé pozorovat změny u mých studentů 40+, kteří se najednou uvolní.
A dostanou se do plynutí. Jsou ve flow. A gramatika se stává podporou a
jakousi oporou základu. Ale najednou otevřou víc tu pusu když vyslovují
pan, aby bylo jasno, že myslí pánev a ne propisku. Ono je pak rozdíl
dostat propisku, nebo pánví po hlavě...

Američané jsou navýslovnost super senzitivní. Když slovo nevyslovíte přesně, tak vám
prostě nerozumí. Příběh (jeden z mnoha) z časů v Californii m.j. sídlem
Disney Land. Jedna známá kdysi říkala něco co znělo jako "mikmaus" a
slyšela pak jen : "Sorry, what? What? What is mick mouse???"

Dobře vyslovovat znamená se uvolnit a nahrát si do hlavy jiné zvuky. Ti,
kteří mají hudební sluch mají velikou výhodu. Ti, co mají spíše hudební
hluch čeká větší výzva a spolehnutí se na rytmus. I s těmito studenty
jsem udělala velký kus práce a nikdo z nich neříká mikmaus:)

Nepodceňujtesvou výslovnost! Je to základ. Je to feeling. Je to flow. Je to brána
do cizího jazyka, která otevírá možnosti nejen pro cestování, ale třeba i
pro nový život...