Představme si studentku, která se učí na test z angličtiny a vyhradí si na to celou neděli, protože chce být řádně připravena. A tak skutečně stráví celý den poctivým „biflováním” na test. Druhého dne zamíří do školy a napíše písemku. Jenomže, co čert nechtěl, naše studentka dostane z testu za tři. A je tak zcela oprávněně naštvaná a demotivovaná, a ptá se sama sebe, proč by se vůbec měla snažit, když strávila deset hodin učením a přesto dostala z testu trojku.

Tak takovéto zprávy dostávám od studentů celkem často.

Studenti často tráví nad učivem zbytečně moc času, protože jim prostě a jednoduše ve škole nikdo nevysvětlil, jak funguje lidská paměť a jaká je míra retence v závislosti na uplynulém čase.

Možná si teď říkáte: „Proboha, co je to ta míra retence?”

Míra retence neboli „zadržení“ znamená, kolik si toho jsme schopni zapamatovat s odstupem nějaké doby.

Touto otázkou se v 2. pol. 19. století zabýval německy psycholog a filozof Hermann Ebbingshaus, který přišel s konceptem nazvaným Ebbinghausova křivka zapomínání.

Pokud bychom si společně prohlédli Ebbinghausovu křivku zapomínání, pak bychom nejspíše zjistili, že během prvních 20 minut zapomínáme nějakých 42% naučené látky. Po uplynutí jedné hodiny si pamatujeme pouze nějakých 44% informací. A to, prosím, vezměte v potaz, že se bavíme o 44% z toho, co jste z výkladu skutečně pochytili! Pokud během výuky tzv. „chytáte lelky“, je dost možné, že jste si z hodiny odnesli byť jen 20% a z nich si následně vypočítejte našich 44%!

Dobrou zprávou je, že po uplynutí jedné hodiny začíná proces zapomínání zpomalovat. Každopádně, po uplynutí jednoho dne si pamatujeme pouze nějakých 33% informací a po týdnu je to již jen okolo 22%. Útěchou nám může být, že většinou si těchto 22% skutečně zapamatujeme.

Z toho, co bylo právě řečeno, můžeme vyvodit, že 🚨během jednoho týdne zapomeneme 78% informací!🚨 Nelze se tedy divit, že (za předpokladu, že jsme se na učivo v průběhu týdne nepodívali) si po týdnu nepamatujeme, o čem jsme se během předchozí hodiny bavili.

Představme si nyní skupinku dospělých, kteří se rozhodnou jedenkrát týdně docházet na hodinu angličtinu. Cíl mají všichni stejný – a to naučit se anglicky. Jenomže zatímco některým jde jazyk jakoby sám od sebe, jiní se s ním jednoduše řečeno prostě „perou” a dělá jim sebemenší problém byť jen základní gramatika či jednoduché fráze.

„Čím to je?”

Odmysleme si odlišené startovací pozice jednotlivých studentů, přestože i ony hrají v tomto případě značnou roli. Jedním z hlavních rozdílů, kterým se liší „úspěšní” studenti od těch méně úspěšných je, jakým způsobem si opakují již naučené. Zatímco ti úspěšní nemají problém se k učivu pravidelně vracet a klidně si učivo během týdne párkrát vytáhnou, byť jen na krátkou chvilku, ti méně úspěšní si nezřídka opakují až večer před hodinou a nebo dokonce vůbec.

Při studiu (a to nejen jazyků) je pak zásadní rozdíl, pokud máte při další hodině navázat na 22% naučené látky a nebo třeba na 78%.

Přijde-li k lektorovi na hodinu student, který se na probíranou látku během týdne nepodíval, je 78% učiva, které bylo minulou hodinu probíráno, nenávratně ztraceno a lektor musí navazovat na znalosti odpovídající oněm 22%. V takovém případě lektorovi nezbývá nic jiného, než se studentem probrat danou látku znova a nebo, pokud jej tlačí čas (např. vzhledem k blížícím se zkouškám), jít dál.

Tento přístup je tedy jak ztrátou času studenta, tak především taky jeho peněz (za předpokladu, že si studium financuje z vlastních zdrojů)!

„Co se s tím dá dělat?”

Zde se nabízí přistupovat k učení pomocí tzv. „systému rozděleného opakování”.📚

První opakování by mělo přijít hned poté, co jsme se seznámili s danou látkou. Při vyučování se většinou jedná o takové to shrnutí na závěr. Po 15-20 minutách by mělo přijít druhé opakování. Třetí opakování by se pak mělo uskutečnit po uplynutí 24 hodin. Čtvrté v rozmezí 2-3 týdnů. A páté během 2-3 měsíců. Tento způsob opakování by vám měl zaručit, že si učivo zapamatujete dlouhodobě.

V souvislosti s metodou rozděleného opakování se můžete setkat s jejími různými modifikacemi, proto uvedené časové rozestupy neberte jako dogma.

Jmenuji se Romana Křížková a jsem lektorkou angličtiny a čínštiny a posledních osm let svého života se zabývám tím, jak funguje lidská paměť a jak tyto poznatky přenést do výuky, aby si nejen moji studenti učivo skutečně zapamatovali, a aby pro ně studium nepředstavovalo zbytečné trápení.​