Angličtinu vyučuji již 11 let, převážně děti, ale má ráda i výuku dospělých. Mou oblíbenou skupinou jsou děti do 3 let. Angličtinu berou jako hru, naprosto přirozeně. Trošku těžší je spolupráce s dětmi do dvou let, ale po druhém roce je angličtina pro ně zábava, stejně tak pro mne. V tomto věku, za podpory rodičů, kteří by si s nimi doma měli opakovat písničky, pohádky a videa jsou děti schopné vyrůst jako bilingvní. Podmínkou je ovšem, že rodič umí anglicky nebo je ochotný se ji naučit. Pokud rodič vytrvá, dítě skutečně dokáže vychovat bilingvně. Několik takových mám i mezi svými studenty.

Dnes je dětem, se kterými jsem začínala 12 let, a mluví plynule anglicky. Čeština u nich sice preferuje, což je logické, ale anglicky se domluví v téměř jakékoliv situaci. Nedávno jsem na těchto dětech zkoušela cvičení z učebnice New English file, na úrovni C1 a děti obstály. Cvičení dokázali vypracovat, sice pro ně nebylo jednoduché, ale zvládli ho vypracovat bezchybně. Ještě mě k této skupině (tedy do 3 let) napadlo, že tyto děti se sice mohou vyrovnat bilingvním dětem, které se učí jazyk doma od narození, a tudíž mají později na základní škole podobné problémy. Jedním z nich je neschopnost překládat už ve třetí třídě. Mluví sice česky a anglicky, jsou schopny plynule přecházet z jednoho jazyka do druhého, ale nejsou schopny slovních diktátů. Např. když řeknu MAY, dítě neví, že se jedná o KVĚTEN.

Zrovna tak si nejsou schopny spousty věcí odvodit gramaticky. Na gramatice je tedy potřeba pracovat, stejně jako u monolingvních dětí. Nakonec i monolingvní děti se od první třídy učí češtinu, ačkoliv česky mluví od malička doma. Překlady já osobně těmto dětem nedávám. Jejich mozek má angličtinu uskladněn jinak než mozek monolingvního dítěte a své jazyky si spojí dohromady později. Pro bilingvní děti jsou jejich jazyky jako dvě samostatné cesty, na kterých je potřeba pracovat. Pro monoligvilní děti je druhý jazyk spojen s jejich mateřským jazykem. Nejsou to tedy dvě samostatné cesty vedle sebe, ale jsou navzájem propojeny, takže vypadají jako žebřík. U bilingvních dětí je lepší než v překladech je vyzkoušet na intepretaci textu, např. článků v časopise. Budeme-li se bavit o angličtině jako o kroužku, kde děti slyší žádnou nebo minimum češtiny během hodiny, tak u dětí, kteří začali po 3 roce (tedy ve 4 nebo 5 letech) je velký rozdíl. Tyto děti již mají zvládnutou češtinu jako mateřský jazyk. Neumí třeba vyslovit všechny hlásky, ale už jsou si vědomi, že jazyk, kterým komunikují s okolím je jiný než ten, který se učí v kroužku. Pro tyto děti je již velmi obtížné dosáhnout bilingvismu. Tyto děti už mají tendenci přemýšlet nad slovíčky a překládat si věty. Děti nad 6 let, tedy děti, které přišli poprvé do styku s cizím jazykem, až na základní škole už jsou úplně jiná skupina.

Tyto děti se velmi rychle začnou učit gramatiku, protože už nemají schopnost vnímat druhý jazyk jako něco přirozeného. Neříkám, že v budoucnosti nemohou dosáhnout úrovně rodilého mluvčího, to samozřejmě mohou, ale bez pobytu v zahraničí je to velmi těžké. Pro většinu těchto dětí je jazyk „opruz“ a jen další předmět ve škole. Jsou ovšem mezi nimi i výjimky, které jazyky baví.

Když to zkrátím, tak děti do 3 let berou angličtinu jako něco úplně přirozeného, stejně tak jako češtinu. Děti nad 6 let vnímají angličtinu jako druhý jazyk, který se učí a který je pro ně náročný. A děti ve věku 3-6 let jsou něco mezi tím.