Každý z nás asi zná ten pocit, když něco prostě nedává smysl, je toho moc, do ničeho se mu nechce a nejraději by si zalezl do postele a spal. Pokud je vám tenhle pocit snad cizí, můžu vás ubezpečit, že v budoucnu se s ním určitě setkáte (ačkoliv nerada bych sýčkovala, ale je to tak).

Má rada zní: Ve dvou se to lépe táhne!

Pokud znáte někoho, kdo se právě potýká se stejným problémem jako vy, proč ho nepožádat o radu, pomoc, či spolupráci? Ani dané věci nemusí rozumět, pokud se jedná o problém, jehož postup musíte "vymyslet", obecně platí, že víc hlav víc ví. Nejenže většinou opravdu dospějete k úspěšnému řešení, navíc dobrá spolupráce a zlepšení komunikačních dovedností jsou do života více než hodící se bonusy, bez nichž se prostě neobejdete. Na formě spolupráce nezáleží. Ať už je to spolužák nebo spolužačka, se kterými děláte společně domácí úkol, zkušenější kolega v práci, který vám pomáhá s něčím novým, nebo naopak méně zkušený kolega v práci, jenž potřebuje pomoci od vás. Pokud zrovna nemáte nikoho, kdo by byl ochotný se s vámi například učit, nezbývá pravděpodobně nic jiného, než se poohlédnout po placené pomoci – v našem případě po doučování.

Hlavní výhodou je určitě seznámení se s novými lidmi. Jako doručovatelka, která za svými dětmi dochází, se dvakrát týdně dostávám do prostředí cizí rodiny a vidím, v čem se liší od té, ve které jsem vyrůstala. Jedna z holčiček, které doučuji češtinu, se dokonce seznámila s mojí mladší sestrou, a protože jsou ve stejném věku a víceméně stejné povahy, jsou z nich teď téměř nejlepší kamarádky. Má tedy sdílení problémů, požádání o pomoc, nebo vymýšlení řešení společně s někým smysl? Za mě určitě ano!