Znáte ten nádherný pocit satisfakce, když jste schopni se domluvit s rodilým mluvčím ? Když blok někde z uprosředbřicha náhle zmizí ? Ráda bych se s vámi podělila o několik postřehů, jak se k tomuto pocitu přiblížit.

Většina lidí ke mně přichází popsaná státní výukou angličtiny, nekonečnými začátky. Slyšeli kdesi kdysi, že na to stejně nemají, nejde jim to. Přitom mají slušnou slovní zásobu a gramatický přehled. Když se nám podaří navodit pocit důvěry, můžeme začít na těchto znalostech stavět. Je to o trpělivosti. Je to o tvrdé práci. Instantní přístup vede dříve či později k demotivaci. Od začátku mluvíme, i ti s největšími zábranami.

Už malé dítě se učí jazyk proto, aby mohlo s okolním světem komunikovat. A chyby opravdu nevadí. Každá lekce je takový verbální trenažér. Jízdu v terénu si potom užijete. Věřím, že jazyk by se měl učit zábavně. Snažím se používat také témata studentů, to, co je baví. Tím spíše si k cizí řeči najdou cestu. Když potom vidím jejich nabytou sebejistotu, nesmírně mně to těší. Protože jsem přesvědčená, že úspěch v jedné oblasti nám pomůže v posunu v oblasti jiné.