Author's photo
Anonymní autor
chemie

Limitní molární vodivost

Dobrý den, prosím, co je to limitní molární vodivost? Definici jsem nenašla. Setkala jsem se s tím v konduktometrii.

3 odpovědí
Limitní molární vodivost (také nazývaná ekvivalentní vodivost) je fyzikální veličina, která popisuje schopnost elektrolytu vodivě vést elektrický proud. Je označována symbolem Λ (lambda) a vyjadřuje se v jednotkách S m^2/mol.

Limitní molární vodivost je definována jako měřená vodivost roztoku elektrolytu, zředěného do nekonečna malé koncentrace, přičemž se předpokládá, že všechny ionty v roztoku jsou plně ionizované. Je to taková vodivost, kterou by měl roztok elektrolytu, kdyby se jeho koncentrace blížila nekonečnu.

Limitní molární vodivost se obvykle udává pro jednotlivé ionty, například pro kationty (Λ^+) a anionty (Λ^-). Limitní molární vodivost pro celý elektrolyt (Λm) se pak vypočítá jako součet limitních molárních vodivostí kationtů a aniontů.

Limitní molární vodivost je důležitou charakteristikou elektrolytů a používá se například při výpočtech vodivosti roztoků, elektromigračních jevech a stanovení iontových aktivit v roztocích.
Molární vodivost vyjadřuje závislost vodivosti na koncentraci iontů.

Je známa skutečnost, že většina sku­tečně čistých rozpouštědel (voda, alkohol, benzen a další) jsou velmi špatnými vodiči. V některých případech však stačí rozpustit nepatrné množství vhodné látky, aby vodivost vzrostla o několik řádů.

Látky, jejichž roztoky vedou elektrický proud, se nazývají elektrolyty. Ty které vedou proud dobře pak označujeme jako silné elektrolyty a ty které špatně jako slabé elektrolyty.

Limitní molární vodivost je důležitou veličinou, kterou získáme extrapolací k nulové koncentraci. (Jinými slovy zkoumaný elektrolyt nekonečně zře­díme.) Její význam spočívá v tom, že vyjadřuje schopnost jednoho molu daných částic vést proud v situaci, kdy lze zanedbat jejich vzájemnou interakci. U některých látek totiž molární vodivost s rostoucí koncentrací roztoku ve skutečnosti klesá. Tato skutečnost může být vysvětlena dvěma příčinami. Jednak se může se změnou koncentrace měnit stupeň disociace elektrolytu (hlavně u slabých elektrolytů), jednak může na koncentraci záviset schop­nost pohybu nositelů proudu (hlavně u silných elektrolytů). Teoretickým rozpuštěním látky v nekonečném roztoku (tedy limitní molární vodivostí) omezíme vztah koncentrace a vodivosti.

Limitní molární vodivost tedy v praxi nemůžeme přímo změřit, protože je nemožné docílit nekonečně nízké koncentraci iontů v roztoku. Lze ji však vypočítat extrapolací (tedy jen teoreticky) a využívá se k porovnání vodivosti jednotlivých iontů.
Limitní molární vodivost (často označovaná jako molarita) je fyzikální veličina, která vyjadřuje vodivost jednoho molu elektrolytu při nekonečně malé koncentraci, když se elektrolyt rozpustí ve vodě. Limitní molární vodivost se značí symbolem Λ (lambda) a je obvykle udávána ve sm/cm^2/mol. Vyšší hodnota limitní molární vodivosti indikuje větší schopnost elektrolytu vést elektrický proud.