Studenti se často dopouští jedné velké chyby. Spoléhají příliš na počáteční nadšení a vůli udělat něco se sebou, respektive se svými jazykovými dovednostmi. „Počáteční nadšení“ ke svému názvu nepřišlo náhodou – postupem času totiž slábne a s ním i ochota učit se anglicky. Právě proto existuje tak početná skupina věčných začátečníků, kteří se již angličtinu v minulosti učili, ale pokaždé selhali. Jedním z nejlepších způsobů, jak tomuto předejít, je stanovit si hned na začátku jazykové cíle, vytyčit bojový plán a vytvořit pocit zodpovědnosti.

Jazykové cíle jako zdroj vnitřní motivace

Představte si, že máte vstát v 10 hodin, ale nařídíte si budík už na osmou, abyste ráno ještě stihli udělat pár věcí. Když pak přijde na věc – budík zazvoní, jen ho mrzutě zamáčknete, otočíte se na bok a pokračujete ve spaní. Nádobí v kuchyni a nahromaděné e-maily počkají.

Teď si představte, že poklidně spíte, když v tom zazvoní telefon. Vaše manželka vracející se z noční směny měla autonehodu. Co uděláte? Nejspíš vystřelíte z postele, hodíte na sebe první tričko, které najdete, a budete spěchat do nemocnice.

V čem je rozdíl?

Zatímco v prvním případě jste měli poměrně malou motivaci vstát, v tom druhém v danou chvíli neexistovalo nic důležitějšího.

Studium angličtiny samozřejmě není takto dramatické, faktem však zůstává, že bez pořádné motivace se mu vydržíte dlouhodobě věnovat jen stěží.

Proto se studenty hned během první hodiny zjišťuji jejich motivaci ke studiu. Snažím se od nich zjistit co nejvíce důvodů, proč se rozhodli vynaložit svůj čas, energii a peníze ke zlepšení svých jazykových dovedností. Pokud se ukáže, že jejich důvody, proč studovat angličtinu, jsou příliš obecné nebo nedostatečně motivující, navádím je pomocí otázek k důvodům vzbuzujícím silnější motivaci.

I když studenti přijdou s opravdu silnou motivací (např. za pár měsíců cestují na Nový Zéland a zatím neumí ani slovo anglicky), doporučím jim, aby si a) daný důvod zapsali a b) představili si, v čem dalším jim zlepšení současné úrovně angličtiny pomůže. Čím lákavěji si studenti tyto důvody formulují, tím více budou motivováni na nich pracovat.

Mezi dobré důvody patří…

… když zlepším svou angličtinu, šéf mě povýší, dostanu přidáno a budu dělat smysluplnější práci,

… za rok bych ráda procestovala celý svět a chci si umět plynule popovídat s místními,

… když se naučím napsat perfektní e-mail v angličtině, ušetřím denně hodinu času, kterou mohu strávit něčím daleko smysluplnějším,

… vždycky jsem si chtěla přečíst knihy svých oblíbených autorů v originále, na což má současná úroveň angličtiny nestačí.

Optimální je, když motivace ke studiu vychází z velké části zvnitřku a je pozitivní, jako ve výše uvedených příkladech.

V angličtině existuje přísloví „Keep your eyes on the price“. Volně přeloženo to znamená, že byste neměli spouštět ze zřetele odměnu, kvůli které něčemu věnujete svůj čas a energii.

Vědět a připomínat si, proč studujeme angličtinu, je klíčové. Práce na cílech totiž vyžaduje dlouhodobější úsilí a není zdaleka tak sexy jako aktivity, které nás uspokojí právě teď.

Studenti občas lamentují, že nemají čas. Spíše než čas ovšem nemají dostatečnou motivaci, aby studiu přiřadili větší prioritu než zalévání pelargonií na balkoně nebo sjíždění příspěvků na Facebooku.

Ok, snad už znáte pár dobrých důvodů, proč chcete posunout svou úroveň angličtiny. Teď se podíváme na to, jak svou ambiciózní vizi uskutečnit. Ukážu vám, jak sestrojit bojový plán.

Pokud máme dostatek dobrých důvodů, proč studovat, je mnohem snazší najít způsob jak.

Sestavte si bojový plán

Německý filozof Friedrich Nietzsche předtím, než ho přemohlo vážné psychické onemocnění, údajně pronesl:

„Ten, kdo má ‚proč‘, se klidně smíří s libovolným ‚jak‘“.

Když něčeho skutečně chceme dosáhnout, vždy si najdeme nějakou cestičku. Hodně pomáhá, když si tuto cestu narýsujeme alespoň v hrubých obrysech ještě předtím, než se vrhneme do studia. Samozřejmě je potřeba být flexibilní a používat zdravý rozum. Pokud se okolnosti změní a původní plán přestane dávat smysl, nemusíte se bát ho poupravit.

Dobře nastavený plán má hned několik výhod:

• Šetří vaši vůli, protože každý den nemusíte přemýšlet o tom, čemu byste se měli věnovat.

• Získáváte díky němu představu o tom, jak dlouhou cestu ještě musíte urazit.

• A konečně vám ukazuje kus cesty, který jste již urazili, což vám dodá motivaci do dalšího studia.

Dobrá, řekněme, že chcete zažádat o povýšení, k čemuž potřebujete do šesti měsíců posunout svou úroveň angličtiny z věčného začátečníka na mírně pokročilého.

Bojový plán pro tento cíl by mohl vypadat nějak takto:

1) Zjistím, co budu na nové pozici potřebovat nejvíc – je to komunikace s klienty, psaní e-mailů zahraničním kolegům nebo čtení odborné dokumentace? (Řekněme, že to bude komunikace.)

2) Zabrousím na Googlu a objednám si nejlépe hodnocenou knihu o umění komunikace v angličtině a nejlepší gramatickou knihu, která odpovídá mé úrovni.

3) Nastavím si návyk studovat denně 10 minut gramatiku, jakmile přijdu z práce.

4) Najdu si někoho, s kým budu moci pravidelně trénovat komunikační dovednosti. Ať už půjde o kamaráda nebo kolegu z práce, kteří umějí anglicky lépe než já, nebo lektora.

Tento plán si lze vytisknout a každý splněný bod postupně odškrtnout. Je to skvělý pocit.

K vytvoření bojového plánu velice dobře poslouží Google Keep.

Spolupracujte s někým, kdo vás povzbudí a posune dál

Ukazuje se, že hodně pomáhá, když na všechno nejsme sami. Ostatně možná už jste sami zažili, že se vám lépe běhá s kamarádkou a snáze shazují kila, když se hecnete s kolegou z práce.

Pokud se rozhodnete vydat cestou samostudia, samotné spojení sil s někým, kdo směřuje k podobnému cíli, může udělat zázraky.

Často se také doporučuje svůj cíl sdílet se svými přáteli, rodinou, na sociálních sítích. Ale na to pozor – mluvení o cíli může paradoxně pravděpodobnost, že ho dosáhnete, snížit.

Psychologové tento jev označují jako „sociální realitu“. Sdílením mozek nabyde dojmu, že už kus práce na cíli vykonal, vy podlehnete uspokojení a jste méně motivování odvést skutečnou práci potřebnou k jeho dosažení.

Možná ještě překvapivější je, že když svůj cíl sdělíte členům rodiny nebo kamarádům, podvědomě vám nebudou přát, abyste ho dosáhli. Ne proto, že jsou zlí a nepřející, ale jednoduše ze strachu, že budete lepší než oni.

Nejlepší variantou, jak vytvořit pocit zodpovědnosti, tedy představuje spolupráce s profesionálem – lektorem, koučem nebo mentorem – který má zjevný zájem na tom, abyste uspěli.

Co můžete udělat pro dosažení svého cíle právě teď?