Dobrý den,

To jsou velmi dobré otázky!
Otázku toho, jestli byla morální oběť celého národa lepší než spousty lidských obětí si kladou historici, politici a další už od roku 1938 a dodnes neexistuje jasná odpověď. Můžete porovnat osud ČSR a Polska, které bylo suverénně napadeno, ale názor si musí udělat každý sám.
ČSR nasadilo veškeré úsilí na diplomatické vyjednávání a věřilo ve váhu mezinárodní smluv. Bohužel u naši spojenců zvítězil strach z války nad povinností poskytnout pomoc spojencům. To možná můžeme Benešovi a čsl. vládě vyčítat: víru v diplomacii. Na druhou stranu, ve chvíli, kdy byla podepsaná MD už jsme měli jen dvě možnosti: bránit se na hranicích a velmi pravděpodobně proti přesile prohrát nebo složit zbraně, jak se také stalo.
Demokratický systém se rozpadl, ale to už ve chvíli, kdy země přišla o armádu, opevněné hranice, velkou část podniků (hospodářskou suverenitu) a přes 30% území, nebylo tak podstatné, neboť bylo jasné, že je jen otázkou času, než bude okupovaná celá země.
Proto se už od začátku druhé republiky připravuje "druhý" odboj (např. vzniká Politické ústředí, významní politici a vojáci emigrují, aby se přidali ke Spojencům atd.). Přestože velká část obyvatel se odboje do konce války nezúčastnila, pro ty, kteří se zapojili, bych nemluvila o úplné morální krizi. Lidé bojovali a umírali za republiku, svobodu a demokracii dále.
Nevím, jaké emigranty myslíte. Po Mnichovu se vláda musela postarat o spoustu utečenců ze zabraných území a to byl velký problém. Jestli myslíte židovské emigranty a existující antisemitské dekrety, to bylo dáno z velké části vlivem Německa a také tím, že pro premiéra Rudolfa Berana jako nacionalistu nebyla židovská otázka prioritou. Na druhou stranu tento postoj nebyl v Evropě neobvyklý (viz konference v Evianu).
Zdržela byl se hodnocení pozitivní/negativní řešení a hledání hlavního viníka. Ani první republika nebyla ideálním státem, rozhodně ne pro všechny své obyvatele. Kdyby byla, nebylo by nespokojených Němců v Sudetech. Polští a maďarští sousedé by třeba pomohli, kdyby se jinak rozdělilo území po první světové válce. Kdyby západní země zasáhly už v roce 1936, kdy německá armáda napochodovala do demilitarizovaného Poryní, mohlo třeba být všechno jinak.
Kdyby je v historii nebezpečné slovo. Ale všichni se rozhodně demokracie a svobody nevzdali a to je na tom důležité. Na tyto lidi můžeme být hrdí a vzít si z nich příklad.

vlastně v té době se obyvatelstvo zdává a demokracie převážně kvůli tomu že tady mokré nefunguje což v tu danou chvíli a znamená že oni vlastně nechtějí je to úplně běžné po válce a v meziválečných období téměř pokaždé válce nastupuje nějaký kapitalismus kvůli tomu že buď kapitalismem válka začala a potom je demokracie nebo naopak začala už jakoby a stát v demokratické potom nastává kapitalismus tak to je třeba tady v tom případě protože vlastně je ta vláda která v tu chvíli je slibuje že všechno bude lepší a lidi uvěří tomu že teda v tu danou chvíli demokracii nechtějí.
Odmítání emigrantů souvisí s mnichovskou dohodou, smrt by jim často hrozila i u nás za protektorátu. Jednalo se o demokraty. A vlastně za tu morální devastaci nemůže vyloženě nikdo v tu danou chvíli je to morální devastace která je jakoby vznikla první světovou válkou protože všichni ví že se blíží další válka Spousta lidí si pamatuje To první válku už není třeba ani tolik jakoby mužů Kteří můžou jít do války To znamená že do války do Morava..světové už zase chodí děti a vlastně tím vzniká i ta morální devastace protože prostě lidské životy jsou absolutně zneužívané pro tu další válku. Pozitivní řešení tam jako asi je pozitivní řešení a existovalo by ale na druhou stranu pozitivní by řešení by bylo kdyby neexistovala žádná Mnichovská dohoda kdyby všechny státy si jakoby byly rovný ale to zhledem k tomu že nedošlo došlo došlo k Mnichovské dohodě tak pak už jako otázka jakého pozitivního řešení když už samostatný Český stát studenou chvíli není už jenom Protektorát Čechy a Morava