Přiznám se, že angličtina ve škole mě moc nebavila. Drilovat gramatiku a číst články o těžkém údělu britských švadlen na přelomu 19. století mi nedávalo příliš velký smysl. Kromě toho jsem coby introvert pokaždé trnul hrůzou, že budu vyvolán a donucen říct něco anglicky před celou třídou.

Přesto jsem si nakonec vybral angličtinu jako svůj studijní obor na vysoké škole. Poté, co jsem se prokousal všemi jazykovědnými předměty a získal bakalářský titul, začal jsem logicky hledat způsob, jak své znalosti uplatnit. Abych zlepšil své vyhlídky na uplatnění na trhu práce, udělal jsem si ze všeho nejdříve certifikát FCE.

Zda mi nakonec pomohl, těžko soudit, na každý pád jsem krátce po jeho obdržení začal s překladem anglických textů do češtiny. Přestože mě léta strávená překladem nespočtu článků a několika knih jazykově obohatila, po čase jsem se v rámci zachování svého duševního zdraví začal poohlížet po o něco společenštější obživě.

Jelikož čtete tento text na portále doučuji.eu, asi nemá smysl vás příliš napínat. Volba padla na doučování angličtiny.

Začal jsem v malém s cílem nasbírat potřebné zkušenosti. Jako první pokusný králík mi posloužila má drahá maminka a několik odvážných dobrovolníků z řad přátel a známých. Velice brzy mi došlo, že umět anglicky a umět anglicky naučit jsou dvě zcela rozdílné věci.

Zároveň mi došlo ještě něco důležitějšího – jestliže se chci stát skvělým lektorem, který ve své práci vidí smysl, musím si najít svůj vlastní přístup k výuce.

Můj přístup k výuce

Má zkušenost s výukou angličtiny na školách byla z důvodů popsaných výše převážně negativní. Hledal jsem proto způsob, jak doučovat tak, abych si mohl představit sám sebe v roli mého studenta a netřásl se přitom strachem, že udělám chybu, a nenudil se.

Mým cílem bylo (a samozřejmě stále je) doučovat angličtinu co nejefektivněji, v souladu s moderními poznatky o tom, jak funguje mozek a jak se člověk efektivně učí. Cesta za splněním tohoto započala pořízením knih Fluent in 3 Months od Bennyho Lewise a Fluent Forever napsané Gabrielem Wynerem. Oba autoři ve svých knihách předkládají spoustu užitečných technik, které dnes a denně se svými studenty využívám.

Kromě toho jsem prostudoval spoustu materiálů a bavil se o různých přístupech k výuce s vynikajícími zahraničními lektory. Ze všech těchto zdrojů jsem si odnesl ty nejlepší informace a aplikoval je během vlastních hodin. Což ostatně dělám doposud. Pro názornost si ukažme například moderní přístup k učení se novým slovíčkům či frázím.

Jak se naučit nové slovíčko a nikdy na něj nezapomenout

Pokud jste se již někdy snažili naučit nový jazyk, dobře víte, že bez slovíček se neobejdete. Jak ale dosáhnout obstojné slovní zásoby, aniž byste strávili několik let jejich úporným memorováním?

Ještě než se dostaneme k odpovědi na tuto otázku, položím vám jinou – jak se učíte nová slovíčka vy?

Jestliže jste jako většina studentů, kteří za mnou přicházejí, odpověděli jste něco ve smyslu: „Napíšu si česká slovíčka, vedle nich anglická a opakuji je až do chvíle, kdy si je pamatuji.“

Navzdory zažitým představám se ukazuje, že tato metoda je nejen nudná, ale zároveň nesmírně neúčinná. Naštěstí existují daleko účinnější a zábavnější způsoby, jak rozšiřovat slovní zásobu.

Nyní vám stručně popíši ten, který se mi osvědčil nejlépe. Řekněme, že se chcete naučit, jak se řekne „kočka“.

Prvním krokem je propojit český význam slova (kočka) s významem anglickým (cat).

Druhým krokem je spojit strukturu anglického slova, tedy to, jak se píše, s jeho správnou výslovností / két /. Jak se často přesvědčuji během konverzací s rodilými mluvčími, správná výslovnost je opravdu důležitá.

Třetím krokem je propojit význam, strukturu a znění slova s určitým obrazem (v tomto případě by nejlépe posloužila fotografie vaší drahé Micky).

Čtvrtý a zároveň poslední krok se občas prolíná s krokem předcházejícím. Jakmile máte před sebou význam, strukturu a obraz, zbývá ještě vytvořit tzv. osobní spojení. Výzkumy ukazují, že tento krok zvyšuje šanci, že si slovíčko vybavíte, až o 50 %. V našem případě bychom si mohli představit, kdy jsme kočku pořizovali, jak se jmenuje, co jsme s ní zažili a to vše si spojit s anglickým slovíčkem „cat“. S tím, jak postupovat dále, seznamuji své studenty během jedné z prvních hodin.

Výuka šitá na míru

Při práci se studenty propojuji své znalosti anglické gramatiky a nejnovějších poznatků o efektivním učení jazyka s přístupy z oblasti osobního rozvoje.

Věnuji se totiž také studiu různých strategií, přístupů a triků zvyšujících produktivitu. Specializuji se především na dosahování cílů, osvojování nových návyků, zefektivnění každodenních úkonů a omezení prokrastinace (chorobného odkládání úkolů či povinností).

O tom se student přesvědčí hned během první, seznamovací hodiny (ta je zdarma, chcete-li „za kafe“). Během úvodního setkání projdeme spolu se studentem pečlivě sestrojený dotazník. Jeho cílem je:

•zjistit co nejvíce o studentovi (abychom se během hodin nebavili o vyšívání, pokud studenta zajímají motorky a rocková hudba),

•zjistit, najít či posílit studentovu motivaci (Proč se student vůbec chce začít učit anglicky? Kam až by se chtěl dostat? Je jeho snem mluvit plynně anglicky, nebo přečíst Olivera Twista v originále?),

•zhodnotit studentovy dosavadní zkušenosti s jazykem, odhadnout jeho přibližnou úroveň a stanovit oblasti, na kterých bude třeba zapracovat ze všeho nejvíce (většinou jde o mluvení),

•stanovit cíle na příštích pár měsíců, týdnů a hodin. Díky konkrétním a jasně formulovaným cílům můžeme se studentem průběžně hodnotit, zda výuka pokračuje kýženým směrem.

Na základě tohoto dotazníku poté osobně sestrojím návrh strategie, jak dosáhnout cílů studenta. S jednotlivými kroky této strategie jej seznamuji během druhé hodiny. Od té chvíle začíná práce na co nejrychlejším dosažení cílů studenta.

Přeji hodně úspěchů ve studiu angličtiny,

Honza Chvojka