Zde nastává problém hned u a), protože kvocient může vyjít buď 3, nebo -3, tím pádem první člen vyjde buď 2, nebo -2. Tedy všechny další příklady se rozpadají na obě varianty. Krom toho pro záporný kvocient bude posloupnost oscilovat.

Tak je evidentní, že součet řady Sn = S6 = 728 lze získat jen jako součet členů 2 + 3*2 + 9*2 + 27*2 + 81*2 + 243*2, tedy užitý kvocient je +3 a první člen je kladný a řada je tedy monotónní, sice diverguje, ale má limitu + nekonečno.
V případě druhém by se jednalo o alternující řadu a ta nedá tento součet, ani pro ni neexistuje limita (brání jí oscilace znamének) , jelikož by byla dána předpisem (2 * 3 ^ (n-1) )*(-1)^n a sčítat alternující řady není tak docela jednoduché (musí se vědět, co se dělá a co se chce "získat" a jak "závorkovat" a můžeme dostat "téměř" co chceme) , čili o problém se nejedná, ale je nabíledni, že asi jejich učitel myslil nealternující řadu, což je vidět z částečného součtu členů posloupnosti.
Takže q=3, a1 = 2, předpis 2* 3 (n-1) od 1 do nekonečna , S7 = 3 ^7 -1 = 2186, an = 2*3(n-1), rostoucí, monotónní, diverguje, limita = + nekonečno, zdola je omezená svým prvním členem (tak indexy jsou zde od jedničky) a fakticky členy posloupnosti jsou funkce indexu, tedy ai = f(i), zde a(i) = 2*3(i-1), nakreslit je snadné, vpodstatě jako nakreslit graf funkce 2 * 3 na x a vzít jen x = přirozená čísla od 1 výše a k nim příslušné hodnoty